Květen 2008

John Bonham

31. května 2008 v 9:16 | Harrisonka |  Vzpomínáme
Dnes by oslavil bubeník legendárních Led Zeppelin své 60. narozeniny. John Bonham se narodil 31. května 1948. Bohužel však 25. září 1980 zemřel poté, co se opil a usnul. Ve spánku se potom udusil vlastními zvratky. John Bonham zemřel v domě svého kolegy a kamaráda z Led Zeppelin Jimmyho Pagea. I přesto, že zemřel ve 32 letech, je Bonham považován za jednoho z nejlepších bubeníků všech dob.
VZPOMÍNÁME A NEZAPOMENEME. ČEST JEHO PAMÁTCE!

Francis Rossi

29. května 2008 v 15:09 | Harrisonka
Dnes slaví kytarista a zpěvák legendárních Status Quo 59. narozeniny. Francis Rossi se narodil 29. května 1949 v Londýně.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Ken Hensley

24. května 2008 v 13:31 | Harrisonka |  Rozhovory
Rozhovor pochází z roku 2007 ze Zlína, kde měl legendární hudebník, ex-člen Uriah Heep vystoupení v rámci svého turné.
(Poznámka: KH = Ken Hensley)
Kene, vítej nazpátek ve Zlíně. Pamatuješ si svou minulou návštěvu zde? Myslím, že je to více než pět let co jsi tu byl naposled. Máš vůbec čas sledovat, kde všude hraješ?
KH: Ano, pamatuju si když jsme tu byli naposled. Pamatuju si že jsme přijeli, zaparkovali támhle, odehráli jsme show, pak jsme nastoupili do autobusu a odjeli někam jinam. To si tak asi pamatuju :-) Ale vím, že jsem tu hrál, že tu bylo kvalitní obecenstvo a těším se až zde budu hrát dnes večer.

K Tvému poslednímu CD. Když jsi na něm pracoval, vzpomínal jsi na některé z hudebníků, se kterými jsi hrál ve své kariéře?
KH: Ano, to album je celé o hudebnících se kterými jsem hrál. Celé. Ta nahrávka je o životě rokové hvězdy v sedmdesátých letech. Nicméně já ten příběh můžu vyprávět pouze tak, jak jsem ho viděl vlastníma očima. Ale byly v něm samozřejmě zapleteny stovky dalších hudebníků, kteří si tou dobou prošli a jimž jsem složil svou poklonu.


Další, možná podobná otázka - jak vzpomínáš na sedmdesátá léta?
KH: Jak jsme se bavili, sedmdesátá léta byla velmi důležité období, byla to historicky významná doba pro hudbu a obzvláště pro rockovou hudbu. A je to období které už se nemůže opakovat, protože podmínky ve kterých jsme pracovali, koncertovali a cestovali byly tak rozdílné od toho jakým způsobem se věci mají dnes. Pokud bych měl říct jediný nejdůležitější rozdíl mezi tou dobou a současností, tak by to byly počítače.

Myslím, že pro fanoušky byla sedmdesátá léta něčím jako sladkou dobou hojnosti. Jaká byla takhle doba z vnitřního pohledu hudebníků?
KH: My jsme tehdy tvořili něco úplně nového. Věděli jsme, že porušujeme všechna pravidla a určujeme pravidla nová. Byl to velmi výjimečný pocit, ale dělali jsme to všichni spolu: hudebníci, nahrávací společnosti, agenti, manažeři, promotéři a fanoušci. To bylo nové pro všechny z nás. Byla to velká cesta do neznáma a my jsme byli na její špici, ale té cesty se účastnilo spoustu dalších lidí. Byla to opravdu úžasná doba.

Víme, že poslední album je inspirováno tvou vlastní autobiografií. Uvažoval jsi o tom že by jsi ji nechal přeložit do češtiny? Jsem si jistý, že je tu hodně lidí, které by zajímala. Máme se zeptat u zdejších vydavatelů? Bylo by to pro tebe zajímavé vydat i zde tvou knihu?
KH: No pro mě platí, že v čím více jazycích vyjde, tím lépe. Vydavatel je v Německu a vím, že se chystají ji přeložit do němčiny. Já osobně bych byl rád, kdyby si ji mohl každý na světě přečíst ve svém jazyce a ne jen v angličtině, i když hodně lidí na světě v angličtině čte, ale třeba můj dobrý přítel v Německu, jenž umí anglicky velmi dobře, by si ji stejně nejraději přečetl ve své rodné řeči. Takže existují nějaké plány tímhle směrem, a možná kdyby byl dostatečný tlak tímto směrem z jiných zemí, tak by to vydavatel vydal v jiných jazycích. Zároveň nic nebrání komukoliv v České republice, aby ji přeložil do češtiny.

Další otázka je k projektu, který máš se svou manželkou Monikou. Založil jsi charitativní nadaci Esperansa. Za jakým účelem, nebo pro koho je určena?
KH: Nadace má tři hlavní cíle. První je pomoci handicapovaným dětem. A nemyslím tím pouze dětem, ale i mládeži. Protože naše první klientka Viktoria má dvaadvacet let, není už tedy dítě, ale kvůli její nemoci - Downovu syndromu - se k ní okolí chová jako k dítěti. Takže chceme takovým dětem a mladým lidem pomoci, jak jenom můžeme, aby měli tak normální život, jak je to jen možné. Spolupracujeme přitom s dalšími nadacemi a sociálními organizacemi na jihovýchodě Španělska. Také budeme otevírat obchod, který bude částečně provozován handicapovanými lidmi.

Druhý cíl nadace je péče o opuštěná zvířata. Monika a já žijeme na velké farmě. Máme velké pozemky a máme hodně psů, koček, kuřat a králíků. Ve Španělsku je to poměrně velký zvyk zbavovat se psů. Dáváme jim proto dočasný domov do doby, než se pro ně najde stálý, a snažíme se je udržet v bezpečí. Takže to je druhý cíl.

A je zde i třetí účel, který nadace plní. Já mu říkám hudebníci v nouzi. Jeho myšlenkou je pomoct hudebníkům mé generace, kteří jsou nyní naprosto opuštěni ze strany hudebního průmyslu, jejich kariéry skončili, a oni nemají žádný způsob, jak si vydělat peníze, nemají třeba ani na nájem a jídlo. Takže tato část nadace je vytvořena pro muzikanty, kteří se ocitli například ve zdravotních potížích a potřebují například protidrogovou nebo protialkoholní léčbu, či cokoliv jiného. Tak se snažíme pomoct. Není to odpověď na všechny problémy, ale je to alespoň odpověď na některé problémy a myslím, že i to je lepší než nic.

Nyní k hudebnímu průmyslu. Myslíš, že hudební průmyslu je v současnosti v nějaké krizi? A jaký je tvůj názor na to, že podle mého hodně kapel ze sedmdesátých let pomohlo vybudovat velké hudební společnosti a generovat jim zisky, a ti samí lidé nyní od hudebního průmyslu slyší, že nemá zájem s nimi dál pracovat. Jaké jsou tvé pocity ohledně tohoto?
KH: No víte, já na tohle téma mám velmi silné názory a pocity, ale jsou to jenom moje osobní názory a pocity. Příliš o tom s lidmi nemluvím, protože to není moc příjemné téma. My jsme udělali hodně práce a stálo nás to hodně krve, hodně krve na cestách (poznámka: Blood on the Highway - název posledního alba). Obzvláště při vybudování hudebního průmyslu, jeho přeměny z umělecké formy do obchodního odvětví, ve kterém bychom si mohli vydělat trochu peněz, a následně v plně rozvinuté průmyslové odvětví. A potom, co jsme udělali hodně tvrdé práce, nastoupily společnosti jako Phillips, Sony, Matsushita a podobné, představili CD disky a hned potom začaly chtít podíly na zisku a celé odvětví naráz přestalo být o hudbě a začalo být především o penězích, a to se mi nelíbí. To je to co opravdu nenávidím, že hudební průmysl není o hudbě ale jen o penězích. A celá záležitost s Internetem je prospěšná, protože to nutí hudební průmysl přemýšlet znovu o tom, jakým způsobem se chová. Fakt, že takové množství hudebníků ze sedmdesátých let firmy vyždímali a doslova je odhodili je, myslím ... no, ... nedokážu najít správná slova, která by vyjádřila, jaký z toho mám pocit. Já jsem přežil a daří se mi dobře, ale hodně ostatních ne, a myslím že je nechutné, že těm z vydavatelské branže vůbec nezáleží na lidech, kteří vlastně umožnili to, že mají svou práci. Rád bych požádal více hudebníků na celém světě, aby vstoupili do jednoroční stávky. Kdybych na to měl dost peněz, tak bych jim všem zaplatil, aby do takové stávky vstoupili. A pak by se vidělo, na čem jejich (lidí z hudebního průmyslu) práce stojí. Protože bez nás by to nešlo. Firmy se vložili přímo mezi hudebníky a lidi, kteří chtějí hudbu poslouchat a snaží se kontrolovat všechno. A to je podle mě naprosto špatně.

Ve druhé polovině šedesátých a první polovině sedmdesátých bylo vytvořeno velmi mnoho výjimečné hudby, filmů, knížek. Máš nějaké vysvětlení pro to, že během tak krátkého období vzniklo tolik dobrých kulturních děl?
KH: Já si myslím, že v té době bylo hodně energie, která vstoupila do zábavního průmyslu po Vietnamu, s generací, která tehdy explodovala. Myslím, že tohle všechno začalo, když vznikl koncept festivalů, kdy se na začátku sedmdesátých let rockové festivaly etablovaly například v Německu. Velmi jasně si ty koncerty pořád pamatuju. Byla zde najednou velká svoboda. Lidé se naráz cítili svobodní a hudebníci tento pocit vyjádřili. Že je v pořádku chovat se jak chceš a nenechat se omezovat. Ve filmovém průmyslu se možná stalo to samé, nevím, to není můj obor. Ale myslím, že v tom okamžiku prostě zavládl všeobecný pocit svobody. A proto byl třeba i Woodstock tak populární. Lidé prostě chtěli být svobodní. A stali se svobodní a viděli, že mohou být svobodní. A myslím, že ve chvíli, kdy ta energie nabyla určité mezní velikosti, tak se rozprskla do mnoha různých směrů. Jak jsem už předtím řekl, neměli jsme za sebou žádnou průmyslovou mašinerii, museli jsme být prostě kreativní a proto asi tolik kreativní hudby pochází z toho období.

Následující otázka je poměrně specifická z pohledu hudebníků. Můj přítel Jarda psal článek o VANILLA FUDGE a všiml si podobnosti mezi zvukem hamondek těchto Američanů a tvou kapelou Gods. Bylo zde nějaké spojení?
KH: Spojení nebylo v hammondkách. Mark Stein neměl na mne přímý vliv. Co jsme ukradli od Tima (Bogerta) a Carmina (Appicea) byla harmonie a vibrato, plus vokály. GODS tohle vibráto adoptovali, a to si pak našlo cestu i do URIAH HEEP. Takže tohle jsme převzali, a já, Tim i Carmine, které znám velmi dobře, se tomu občas společně zasmějeme. Měli po VANILLA FUDGE kapelu CACTUS, která jednou předskakovala URIAH HEEP na americkém turné, takže aba se už tehdy tím velmi bavili, jak jsme jim "ukradli" vokály :-)

A kdo tě inspiroval pro tvůj styl hry na kytaru?
KH: Mick Taylor.
Viděl jsem Micka Taylora v jednom klubu v New Yorku, který se jmenoval Waterclub na Manhattanu.
KH: Já sem s Mickem několik let bydlel, byli jsme spolu v kapele GODS. Často jsem se díval jak hraje a pak jsem to později v životě mnohokrát zkoušel okopírovat, a když byl Mick se Stounama v New Yorku, tak jsem se ho ptal, jak to dělá, že zkouším hrát vícero jeho grifů. A on se mě zeptal, jak mám vyladěnou kytaru. Já na to, že normálně, jak má být kytara vyladěná. On na to, nene, měl by jsi ji naladit s otevřenou strunou (Open Cord). A já na to, co? On, no vyladíš si kytaru na E nebo G, a pak prostě hraješ celou strunu se šoupátkem. To jsem nikdy neviděl, tak jsem to zkusil a nešlo mi to. Mick byl má inspirace v hraní na kytaru.

Stále ještě používáš svůj minimoog?
KH: Ne, můj poslední byl totiž ukradený.
Ten tvůj historický Minimoog, který jsi vždycky používal?
KH: Ano, můj anglický, ze série 3000. No a naneštěstí můj americký se rozbil. A potom už nebyl žádný způsob, jak je správně opravit. Teď hraju na "old fatty" (?) nový produkt od Move (?) který má dva oscilátory. Nemám ho tady s sebou, protože v této show pro něj není místo.

Myslím že máš velmi dobrý vztah ke klasické hudbě.Plánuješ nahrát nějaké věci v této oblasti?
KH: No klasická hudba se mi líbí, ale nerozumím jí protože nedokážu psát nebo číst tradiční formální sestavy. A u většiny klasických kusů které se mi líbí ani vlastně nevím, kdo je napsal.
Nejsem expert, klasickou hudbu mám jenom rád. Co na klasické hudbě obdivuju je, že její skladatelé dokázali napsat tak neuvěřitelně jasné obrazy naprosto beze slov. Myslím, že je tohle neuvěřitelná věc a tohle bych nikdy nedokázal. Hrál jsem s orchestry a vždycky jsem si vychutnával ten pocit být jejich součástí aspoň na malou chvíli, ale jako hudebník nejsem kvalifikovaný k tomu, abych dokázal hrát tento typ hudby.

Poslední otázka. Jaké jsou tvé plány pro rok 2008?
KH: 2008 už mám plný. Mám nahrávat dvě CD, dva hudební projekty, jeden je osobní, který píšu na téma lásky a jiných mystérií. Jenom abych vám to lehce přiblížil, například jedna z písní je o vztazích. V psaní takových písní jsem velmi dobrý, no a tato konkrétní píseň je o domu, o tom jak dům zpívá, vypráví příběh. Ten dům zpívá píseň o všem co viděl a co zažil a jak cítí smutek, když v něm končí nějaký vztah, jak cítí radost, když se v něm tančí a lidé jsou štastní. Takže je to píseň o tom, jak je ten dům osamělý a jak je smutný, jaké má pocity, když se v něm stalo něco zlého. Chci takto dát hlas neživému objektu. Takže to je první projekt.
Druhý projekt na kterém dělám, je osmnáct písní nebo skladeb k dokumentu o formuli jedna, což je jedna z mých dalších vášní. No a to dělám s výhledem na rok 2009, kdy bude mistrovství světa v F1 slavit šedesát let. Společnost, co k tomu vytváří dokument mě požádala o hudební doprovod.
Také mám dohodnutých hodně koncertů příští rok, hodně velkých festivalů. mám velice rád velké festivaly, bývá na nich atmosféra jak na párty.

Budeš hrát ve Švédsku příští rok?
KH: Ano, zrovna nedávno jsem hrál na jedné párty ve Stockholmu, sólo mimochodem. Byl jsem na pódiu mezi Gotthard a švédským Old Rock Star bandem (?). A říkal jsem těm Švédům, tohle je jako bych hrál mezi Metalicou a Megadeth, bylo to prostě zvláštní, ale myslím že návštěvníkům se moje vystoupení líbilo. Ale ano, těším se do Švédska.

Alternative Rock

20. května 2008 v 13:55 | Harrisonka |  Tváře Rocku
Alternativní rock je zejména v Británii často označován slovem Indie = od slova Independent - Nezávislý. Alternativní rock vznikl během 80. let a velmi populárním se stal v průběhu let 90. V 80. letech se tento název začal používat zejména pro kapely, které byly dosti ovlivněny punkem a svojí hudbu vydávaly navíc u nezávislých vydavatelství.
Alternativní rock sám o sobě obsahuje různé podžánry, které se postupně zrodily z nezávislé hudební scény. Mám na mysli například grunge, britpop, gothic rock nebo nezávislý pop. Všechny vyjmenované žánry mají jeden společný rys, který se pojí s filozofií punku.
Alternativní rock je také značně ovlivněn folkem, reggae, elektronickou hudbou nebo jazzem. Pojem alternativní rock se také velmi dost pojil s undergroundovou scénou v 80. letech, s rockovou scénou let 90. a také s dnešní hudební scénou.
Typickými nástroji, tak jako v ostatních odvětvích rocku jsou baskytara, kytara a bicí.

Bono Vox

10. května 2008 v 9:49 | Harrisonka
Zpěvák irské rockové kapely U2 vlastním jménem Paul Hawson dnes slaví 48. narozeniny. Narodil se 10. května 1960.
Všechno nejlepší a hodně zdraví!

Eric Carr

9. května 2008 v 15:47 | Harrisonka |  Rockové Legendy
Druhý skvělý bubeník KISS se narodil 12. 7. 1950 v Luteránské nemocnici v newyorském Brooklynu rodičům Albertovi a Connie Caravellovým. Jeho celé jméno bylo Paul Charles Caravello. Jeho rodina pocházela ze sicilského Palerma a do USA imigrovala. Paul se už od mala zajímal o hudbu a jeho prvním nástrojem byla trubka, na kterou ho učil hrát jeho děda, sám aktivní muzikant. Počátek 60. let přinesl do Spojených států vlnu Beatlemanie, která Ericovi zasáhla do života. Jeho idolem se ihned stal Ringo Starr a chtěl umět hrát na bicí jako on. Od mladší sestry si vypůjčil bubínek a zkoušel hrát. Zanedlouho od rodičů dostal svou první bicí soupravu.
V roce 1964 nastoupil na High school of art and design. Zde se zaměřoval na kreslené grotesky a fotografie. Se spolužáky založil svou první kapelu s názvem The Cellarmen. Její repertoár se skládal převážně z hitů tehdejší doby a kapela jej hrála všem, kteří byli ochotni je poslouchat. I přestože nebyli ještě dost staří na to, aby mohli hrát legálně v barech, stali se domovskou kapelou v nočním klubu Colonial House. Skupina se výraznějšího úspěchu nedočkala, avšak byla to pro Paula velká zkušenost.
Po studiích se vyhnul odvodu tím, že zfalšoval své testy inteligence. Na vojnu tak nemusel, avšak nemohl najít pořádné zaměstnání. V roce 1970 se připojil ke kapele Salt and Pepper, kde hráli jak hudebníci bílé pleti, tak muzikanti tmavé pleti. V roce 1973 již byla éra hippies minulostí a slova se ujímalo disco. Eric Carr se i přesto však nevzdal svých dlouhých vlasů, za což často sklízel posměšky. Jeho kapela mění také název na kratší Creation a jejím stylem začíná být právě disco. Při jednom z koncertů v newyorském klubu The Pit 30. června 1974 dochází k požáru, při němž zahynulo 22 lidí, včetně dvou členů kapely. Paul projevil svou statečnost, když vytáhl z ohně druhou vokalistku Saritu Hendersonovou. V popel se proměnila většina aparatury kapely a tak musela uspořádat charitativní koncert, aby si mohla dovolit novou.
Poté změnila skupina název na Mother Nature/Father Time a vydala desku u Casablanca Records, avšak ta byla neúspěšná. Po deseti letech existence kapela ukončila činnost. Paul se připojil k rockové kapele Flasher. V této době také zaíná čím dál více uvažovat o konci hudební kariéry. Následně však přichází zlom v jeho profesním životě. V roce 1980 hledala legendární kapela KISS náhradu za bubeníka Petera Crisse, který se stále hlouběji propadal do drogové závislosti. Přestože si Paul moc nevěřil, přihlásil se na konkurz, poslal managementu kapely prezentační balíček a začal se učit písničky KISS.
Na konkurzu samotném Paul hned padl kapele do oka, on však z toho neměl dobrý pocit a tak po zkončení konkurzu požádal členy KISS alespoň o autogram a odešel. Kapela se však ozvala. 1. července 1980 se stal Paul oficiálně členem KISS. První co musel změnit, bylo jméno, jelikož ve skupině už dva Paulové byli - Paul Stanley a Paul "Ace" Frehley. Po různých úvahách a návrzích se z něj stal Eric Carr. Nyní už tedy Ericovi připadla v KISS nová maska Lišáka - Fox. Svůj asi nejlepší bubenický výkon podal Eric na albu Creatures Of The Night. Měl vynikající styl a dokonalý timing. Posledním vystoupením, které s KISS absolvoval, bylo v newyorské Madison Square Garden 9. listopadu 1990 při závěrečném vystoupení Hot In The Shade tour.
O pár měsíců později začaly Ericovi těžké životní chvíle. Poprvé přišly zdravotní komplikace. Nejprve se zdálo, že Eric trpí zápalem plic, avšak vyšetření ukázala, že jde o nádor v pravé srdeční komoře. Byla naplánována operace v New Yorku, přestože členové KISS si přáli, aby se uskutečnila v LA, aby mohli být se svým kamarádem v jeho nejtěžších chvílích. Vše bylo ale už naplánováno a operace se uskutečnila v New Yorku. Po jejím uskutečnění ležel dva dny Eric v umělém spánku, po probuzení se cítil skvěle.
V dubnu již byl natolik zotaven, že se chystal na natáčení nového alba. Paul Stanley však chtěl Erica ještě šetřit a tak, nahrál jen nakonec jednu písničku. 27. - 28. července se účastnil natáčení klipu ke God Gave Rock´n´roll To You II. 14. září se objevuje na předávání hudebních cen MTV v plné síle. O dva dny později však přichází tvrdá rána. Eric po masivním krvácení do mozku upadá do komatu. I když se po celou dobu Eric nezvdával, bojoval a měl neustálou chuť k životu, svůj boj s rakovinou nakonec 24. listopadu 1991 po dalším krvácení do mozku prohrává.
Zástupy fanošků KISS jsou v šoku a zaplaveni smutkem. Eric Carr byl pohřben 30. listopadu 1991 v mauzoleu Cedar Hill v Middletonu, ve státě New York. Druhý smuteční obřad se uskutečnil 6. ledna 1992 v Hollywoodu, pro fanoušky ze západního pobřeží. Kapela KISS věnovala Ericu Carrovi její nové album Revenge k uctění jeho památky. Zařadila na něj také kompozici Carr Jam 1981.
Pro mnoho fanoušků KISS je i dnes Eric Carr považován za nejlepšího bubeníka v historii skupiny. A to nejen pro své umění ve hře na bicí, ale také pro jeho skvělou povahu a to, jaký byl člověk.

Rainbow

8. května 2008 v 10:26 | Harrisonka |  Rockové Kapely
Tato vynikající kapela byla založena roku 1975 geniálním kytaristou Ritchie Blackmorem, který krátce předtím opustil Deep Purple. Skupina od začátku hrála ostré hardrockové skladby s prvky klasiky, ale postupem času se začala soustředit spíše na melodičtější rock. Frontmanem kapely byl charizmatický Ronnie James Dio, který však po čase kapelu opustil a nahradil ho Graham Bonet, jehož hlas se skvěle hodil do melodického rocku, ke kterému Rainbow přešli. Dalším mužem u mikrofonu po odchodu Boneta, se stal Joe Lynn Turner. Turner v kvintetu vydržel po celé čtyři roky během kterých vznikla trojice elegantních poprockových alb "Difficult to Cure" (1981), "Straight Between the Eyes" (1982) a "Bent Out of Shape" (1983). Největším singlovým hitem z tohoto období se stala skladba "I Surrender" (# 3 GB; 1981).
Všechny koncerty, které kapela pořádala se mohly vyrovnat úrovně Deep Puprle. Rainbow zde hodně improvizovali, propojovali skladby a přidávali do nich prvky klasiky. V roce 1984 došlo k znovuobnovení Deep Purple a tak skupina Rainbow ukončila svou činnost, protože odešel Ritchie Blackmore. 14. března 1984 pak zcela logicky Rainbow udělali živou tečku za japonským turné, kde se nechali doprovázet japonským symfonickým orchestrem se kterým Ritchie Blackmore odehrál i adaptaci Beethovenovy "Deváté". Přestávka trvala 9 let, během nichž vyšla kompilace "Finyl Vinyl" a to v roce 1986 a také v roce 1980 vzpomínkové živé album "Live In Germany".
V roce 1993 se Blackmore rozhodl dát kapelu znovu dohromady, což se mu povedlo a tak v roce 1995 spatřilo světlo světa nové album "Stranger In Us All". Vyšel také v roce 1996 záznam z vystoupení s názvem "Live In Europe", kde kapela hrála v sestavě Ronnie James Dio - zpěv, Ritchie Blackmore - kytara, Tony Carey - klávesy, Jimmy Bain - baskytara, Cozy Powell - bicí.
Poté Ritchie Blackmore odešel a založil nový projekt s názvem Blackmore´s Night, kde působí jako zpěvačka jeho manželka Candice Night.
ČLENOVÉ KAPELY:
(1975)
(1976-1978)
(1978)
(1979-1980)
(1980-1981)
(1982)
(1983-1984)
(1984-1993)
Přerušení čnnosti
(1993-1996)
(1996-1997)
DISKOGRAFIE:
1975Ritchie Blackmore's Rainbow
1976Rising
1977On Stage (živě; 2LP)
1978Long Live Rock'n'Roll
1979Down to Earth
1981Difficult to Cure
1981The Best of Rainbow (2CD; kompilace)
1982Straight Between the Eyes
1983Bent Out of Shape
1986Finyl Vinyl (kompilace; remixováno)
1990Live in Germany 1976 (živě)
1995Stranger in Us All
1996Live in Europe (živě - Německo ´76; 2CD)
2000Best of Rainbow - Millennium Collection (kompilace)
2002Pots of Gold (kompilace)
2002All Night Long: an Introduction (kompilace)

Black Sabbath - Iron Man

2. května 2008 v 16:25 | Harrisonka |  Texty a Překlady
IRON MAN
Has he lost his mind?
Can he see or is he blind?
Can he walk at all,
Or if he moves will he fall?
Is he alive or dead?
Has he thoughts within his head?
We'll just pass him there
why should we even care?
He was turned to steel
in the great magnetic field
When he travelled time
for the future of mankind
Nobody wants him
He just stares at the world
Planning his vengeance
that he will soon unfurl
Now the time is here
for Iron Man to spread fear
Vengeance from the grave
Kills the people he once saved
Nobody wants him
They just turn their heads
Nobody helps him
Now he has his revenge
Heavy boots of lead
fills his victims full of dread
Running as fast as they can
Iron Man lives again!
ŽELEZNÝ MUŽ
Ztratil rozum?
Vidí, nebo je slepý?
Může vůbec chodit?
Nebo se skáci hned jak se pohne?
Žije, nebo je mrtvý?
Má v hlavě nějaké myšlenky?
Jenom projdeme kolem
Proč bychom se měli vůbec starat?
Změnil se v ocel
Na velkém magnetickém poli
Když cestoval časem
Pro budoucnost lidstva
Nikdo o něj nestojí
Jenom zírá na svět
Plánuje svou pomstu
Která se brzy rozvine
Nyní nastal čas
Aby Železný muž šířil strach
Pomsta ze záhrobí
Zabíjí lidi které jednou zachránil
Nikdo o něj nestojí
Jenom odvracejí hlavy
Nikdo mu nepomohl
Nyní má svou pomstu
Těžké olověné boty
Naplňují jeho oběti děsem
Běží tak rychle jak jen dovedou
Železný muž opět žije!

Pink Floyd

2. května 2008 v 16:21 | Harrisonka |  Rocková Literatura
Autor: Nick Mason
Počet stran: 328
Rok vydání (u nás): 2007
Toto dílo nabízí pohled na celou existenci Pink Floyd očima dlouholetého člena kapely bubeníka Nicka Masona. Kniha je napsáno s jistou dávkou Masonova typického anglického humoru, ironií i dojetí. Mason zde shrnul celá ta léta kapela, jak je viděl on sám a přinesl nám tak svědectví o nejdůležitějších momentech v existenci kapely. Toto vše doplnil řadou fotografií, z nich většina je z jeho soukromého archivu a nebyla dosud nikdy zveřejněna.

Status Quo - In The Army Now

2. května 2008 v 16:09 | Harrisonka |  Texty a Překlady
HUDBA A TEXT: BOLLAND
A vacation in a forreign land
Uncle Sam does the best he can
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Now you remember what the draftman said
Nothing to do all day but stay in bed
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

You'll be the hero of the neighbourhood
Nobody knows that you've left for good
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Smiling faces as you wait to land
But once you get there no one gives a damn
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Hand grenades flying over your head
Missiles flying over your head
If you want to survive get out of bed
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Shots ring out in the dad of night
The sergant calls (stand up and fight)
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

You've got your orders better shoot on sight
Your finger's on the trigger
But it don't seem right
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Night is falling and you just can't see
Is this illusion or reality
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now
You're in the army now
Oh, oh, you're in the army now

Oh, oh, you're in the army now
TEĎ V ARMÁDĚ
Dovolená v cizí zemi
Strýček Sam dělá nejlepší co může
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Teď vzpomínáš, co říkal verbíř
Nic na práci celý den ale zůstat v posteli
Teď jsi v armádě.
Oh, oh, jsi v armádě - teď.

Budeš hrdina ze sousedství
Nikdo neví, že jsi odešel navždycky
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Usměvavé tváře na cestě do 'Namu
Jakmile tam jednou dorazíš, nikoho už nebudeš zajímat.
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Ruční granáty létají nad Tvou hlavou

Rakety ti létají nad hlavou
Jestli přežiješ odchod z postele
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Ve smrtící noci znějí výstřely
Seržant volá: "Vstaň a bojuj!"
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Dostal jsi rozkaz střílet na vše v dohledu
Tvůj prst na spoušti
Ale nevypadá to dobře
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Padá noc a Ty teď nevíš
Je tohle iluze nebo realita
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď v armádě
Teď jsi v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Oh, oh, jsi v armádě - teď v armádě
Oh, oh, jsi v armádě - teď

Pink Floyd - High Hopes

2. května 2008 v 12:41 | Harrisonka |  Texty a Překlady
HIGH HOPES
AUTOR: DAVID GILMOUR
Beyond the horizon of the place we lived
when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly
and without boundary
The ringing of the division bell had begun
Along the long road and on down the causeway
Do they still meet there by the cut
There was a ragged band
that followed in our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures
trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay

The grass was greener
The light was brighter
With friends surrounded
The nights of wonder

Looking beyond the embers
of bridges glowing behind us
To a glimpse of how green it was
on the other side
Steps taken forwards
but sleepwalking back again
Dragged by the force of some inner tide
At a higher altitude with flag unfurled
We reached the dizzy heights
of that dreamed of world

Encumbered forever by desire and ambition
There's a hunger still unsatisfied
Our weary eyes still stray to the horizon
though down this road we've been so many times

The grass was greener
The light was brighter
The taste was sweeter
The nights of wonder
With friends surrounded
The dawn mist glowing
The water flowing
The endless river

Forever and ever
"Hey, is that Charlie?
yes... Hello Charlie... great"
VELKÉ NADĚJE
Za horizontem místa, kde jsme žili
když jsme byli mladí
Ve světě magnetů a zázraků
Naše myšlenky bloudily stále
a bez hranic
Začalo zvonění dělícího zvonu
Podél dlouhé cesty a pod hrází
Setkají se ještě ti, co byli rozděleni
Byla tu neuspořádaná skupina
která následovala naše kroky
Předtím, než čas odvál naše sny
Opustit myriády malých kreatur
zkoušejících nás srovnat se zemí
Do pomalého úpadku konzumního života

Tráva byla zelenější
Světla byla jasnější
Obklopení přáteli
Noci zázraků

Pohled do žhavých uhlíků
mostů, planoucích za námi
Mžik na to, jak zelené to bylo
na druhé straně
Kroky vedou vpřed
ale snění zase zpět
Taženi náporem vnitřní síly
Do větší výše s rozvinoutou vlajkou
Dosáhli jsme ohromující výše
toho světa snů

Spoutáni navždy touhou a ctižádostí
Je to pořád neuspokojený hlad
Naše unavené oči pořád bloudí po obzoru
ačkoliv na začátku této cesty jsme byli tolikrát

Tráva byla zelenější
Světla byla jasnější
Chuť byla sladší
Noci zázraků
S přáteli obklopení
Září ranní mlhy
Voda teče
Nekonečná řeka

Naždy a vždy
"Hej, je to Charlie?"
ano... Ahoj Charlie... bezva"
HIT NA TENTO TÝDEN: THE WHO - MY GENERATION