Duben 2008

Deep Puple - příběh hardrockové legendy

28. dubna 2008 v 19:06 | Harrisonka |  Rocková Literatura
Autor: Michael Heatley
Cena: 298,- Kč
Počet stran: 344
Rok vydání: 2007
Kniha je komletním průvodcem kariéry slavných Deep Purple od jejích začátků v 60. letech. Detailně přibližuje všechny vzestupy a pády během aktivní činnosti kapely. Rozebírá také, co dělali členové skupiny po jejím rozpadu, čím se zabývali a na čem pracovali. Ve druhé části knihy fanoušci najdou zaměření na jednotlivá alba od jejich debutu až po album z roku 2005. Skvělá kniha pro každého fanouška Deep Purple a rocku vůbec.

Art Rock

28. dubna 2008 v 18:52 Tváře Rocku
Pojem art rock nelze přesněji vystihnout ani definovat. Pokud ho však alespoň krátce chceme popsat a nějakým způsobem zařadit, je pro něj typické, že všechny artrockové kapely vynikají skvělou instrumentální zručností a velmi ambiciózním přístupem ke skladbám, které chtějí stvořit jako dokonalé umělecké dílo. V art rocku se prolínají prvky klasického rocku, klasické hudby, jazzu a dalších směrů. Art rock vznikl jako jakési příbuzné slovo k výrazu progresivní rock a to v 70. letech. Art rock měl být v tomto směru jakási dělící čára mezi progresivním rockem a mainstreamem v 90. letech (mainstream=hlavní hudební proud). Někteří rockoví znalci a fandové rozdělují art ještě na značné množství žánrů, mezi nimi např. symfonický rock atd.
Art velmi snadno také poznáme podle dlouhých hudebních kompozic ve skladbách, které většinou bývají dlouhé a nejde již jen o jednu krátkou píseň, ale o celé veledílo. S art rockem je také spojena psychedelie, která se zde prolíná. V art rocku můžeme také nalézt odkaz na klasickou hudbu takových velikánů jako J. S. Bach, A. Vivaldi a dalších. Velký prostor zde dostává i kytara v dlouhých propracovaných sólech. Témata vesmíru a prostoru jsou s art rockem také úzce spjata. Ničím neobvyklým v tomto žánru není používání nových technických prvků včetně syntezátorů.
Mezi nejznámější artrockové interprety patří jednoznačně kapely Pink Floyd, Genesis, Yes, Van der Graaf Generator a zčásti také například Queen.
JEDNI Z PŘEDSTAVITELŮ ART ROCKU - LEGENDÁRNÍ PINK FLOYD

Ace Frehley

27. dubna 2008 v 9:41
Dnes slaví 57. narozeniny bývalý sólový kytarista legendární čtveřice KISS. Ace Frehley se narodil 27. dubna 1951 v New Yorku. V kapele nosil masku Spacemana. Fanoušky a novináři byl často přezdívám jako Ace from Space.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ A HODNĚ ZDRAVÍ!

Nejoblíbenější člen Pink Floyd

25. dubna 2008 v 22:51 | Harrisonka |  Vaše nej
Kterého člena Pink Floyd máte nejradši? Tady hlasujte pro Floyda, který je vaším oblíbencem - případně můžete do komentářů i napsat proč ho máte nejradši, co vás na něm zaujalo. Jsem zvědavá, který z Floydů má nejvíce přívrženců. Já osobně mám jasno - jsem Gilmourovec :-)

AC/DC - High Voltage

25. dubna 2008 v 22:39 Texty a Překlady
HIGH VOLTAGE
AUTOŘI:Malcolm Young, Angus Young & Bon Scott
Well You ask me 'bout the clothes I wear
And you ask me why I grow my hair
And you ask me why I'm in a band
I dig doin' one night stands
And you wanna see me do my thing
All you gotta do is plug me into high

I said high
High voltage rock 'n' roll
High voltage rock 'n' roll
High voltage, high voltage
High voltage rock 'n' roll

You ask me why I like to dance
And you ask me why I like to sing
And you ask me why I like to play
I got to get my kicks some way
And you ask me what I'm all about
Come and let me hear you shout high

I said high
High voltage rock 'n' roll
High voltage rock 'n' roll
High voltage, high voltage
High voltage rock 'n' roll
Rock 'n' roll

I said high, I said high
High voltage rock 'n' roll
High voltage rock 'n' roll
High voltage, high voltage
High voltage rock 'n' roll
Stars, bars all around...spotlights, footlights...I'll take 'em
High voltage rock 'n' roll
High voltage rock 'n' roll
Wine, women and song
High voltage, high voltage
Wine women and song
High voltage rock 'n' roll
VYSOKÉ NAPĚTÍ
Dobře, ptáš se mě co to mám na sobě
A ptáš se mě, proč sem si nechal narůst vlasy
A ptáš se mě, proč hraju v kapele
Já prostě miluju ty noční koncerty
A když mě chceš vidět hrát,
Všechno co pro to musíš udělat, je zapojit mě do vysokého

Říkám do vysokého
Do rock 'n' rollu o vysokém napětí
Do rock 'n' rollu o vysokém napětí
Vysoké napětí, vysoké napětí
Rock 'n' roll o vysokém napětí

Ptáš se mě, co mě baví na tanci
A ptáš se mě, co mě baví na zpěvu
A ptáš se mě, co mě baví na hraní na kytaru
Musím nějak usměrnit svůj elán
A ptáš se mě, o čem to vlastně všechno je,
Tak přijď a zaposlouchej se do mého řevu o vysokém

Mluvím o vysokém
O rock 'n' rollu s vysokým napětím
O rock 'n' rollu s vysokým napětím
Vysoké napětí, vysoké napětí
Rock 'n' rollu s vysokým napětím
Rock 'n' roll

Říkám vysoký, já říkám vysoký
Rock 'n' roll vysokého napětí
Rock 'n' roll vysokého napětí
Vysoké napětí, vysoké napětí
Rock 'n' roll vysokého napětí
Hvězdy, bary, všude okolo...světla reflektorů, světla ramp...Já to prostě žeru
Rock 'n' roll vysokého napětí
Rock 'n' roll vysokého napětí
Víno, ženy a zpěv
Vysoké napětí, vysoké napětí
Víno, ženy a zpěv
Rock 'n' roll vysokého napětí

AC/DC chystají nové album

21. dubna 2008 v 21:42 | Harrisonka |  Novinky
Legendární australská skupina chystá nové studiové album, které by mělo vyjít ještě během letošního roku. Na oficiálních stránkách kapely se píše: "Čekání je téměř u konce! Fanoušci AC/DC se dočkají nového alba kapely někdy během letošního roku." AC/DC se rozhodli pro návrat do studia k nové desce po osmi letech, kdy vyšlo jejich zatím poslední studiové album "Stiiff Upper Lit". U mikrofonu stále stojí šedesátiletý zpěvák Brian Johnson.
Jako producenta si AC/DC přizvali Brendana O'Briena, který spolupracoval například již s Pearl Jam, Audioslave nebo Soundgaden. Kromě alba se najisto prý také počítá s následným turné kapely, které bude doprovázet vydání nové desky.
AC/DC PO OSMI LETECH HLÁSÍ NÁVRAT

Uriah Heep

21. dubna 2008 v 9:39 Rockové Kapely
Skupina vznikla v listopadu 1969 v Birminghamu, kdy producent Gerry Bron pozval Keny Henslyho ke skupině s názvem Spice. O několik měsíců později se tato kapela přejmenovala na Uriah Heep. Název vznikl podle jména záporné postavy z románu Charlese Dickense David Copperfield. Uriah Heep byli často označování jako "The Beach Boys heavy metalu" a to zejména pro melodické písně a vícehlasné vokály. Jejich hudba však reprezentovala povětšinou styly jako progressive rock, hard rock, heavy metal, jazz a občas i country. První studiové album skupina vydala 19. června 1970, jmenovalo se Very´eavy...Very´Umble. Ve Spojených státech neslo název jednoduše jen Uriah Heep. Toto album byla jakási prezentace varhanovo-kytarového stylu a zpěvu Davida Byrona. Uznávaný hudební časopis Rolling Stone označil desku jako "zrychlené Jethro Tull".
Během 70. let vydali Uriah Heep několik úspěšných komerčních alb, včetně desky Uriah Heep Live. Skupině se podařilo získat si velký úspěch především v rodné Velké Británii a Evropě, ovšem v Americe to nebylo nijak jednoduché. Přeso i zde však zaznamenala větší úspěch alespoň s některými hity jako např.: Easy Livin, Sweet Loraine, Stealin. S příchodem 80. let však začaly řady fanoušků Uriah Heep ubývat. Obecenstvo se měnilo a v některých zemích ztrácela skupina svůj význam pro širší veřejnost. Velkou popularitu si však nadále udržela v Německu, Holandsku, Rusku, Japonsku, Skandinávii a na Balkáně. Zde i dnes tato kapela vyprodává poměrně lehce velké stadiony a má mnoho nových a nových příznivců.
Letos 2. června vydává skupina novou studiovou desku s názvem "Wake the Sleeper". Bude to v pořadí již 21. studiové album. Deska je již nahrána s novým bubeníkem Russellem Gilbrookem a jedná se o nový počin po téměř desetileté pauze, kdy Uriah Heep nic nového nenahráli.
ČLENOVÉ A EX-ČLENOVÉ URIAH HEEP
1969-1970
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Paul Newton - baskytara
  • Alex Napier - bicí
1970
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Paul Newton - baskytara
  • Nigel Olsson - bicí
1970
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Paul Newton - baskytara
  • Keith Baker - bicí
1970-1971
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Paul Newton - baskytara
  • Iain Clarke - bicí
1971-1972
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Mark Clarke - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1972-1975
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Gary Thain - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1975-1976
  • David Byron - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • John Wetton - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1976-1979
  • John Lawton - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1979-1980
  • John Sloman - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Ken Hensley - klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Chris Slade - bicí
1980-1981
  • John Sloman - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Gregg Dechert - klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Chris Slade - bicí
1981-1982Rozpad skupiny
1982-1983
  • Peter Goalby - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • John Sinclair - klávesy
  • Bob Daisley - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1983-1985
  • Peter Goalby - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • John Sinclair - klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1986
  • Steff Fontaine - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Phil Lanzon -klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
1986-2007
  • Bernie Shaw - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Phil Lanzon -klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Lee Kerslake - bicí
2007 - dosud
  • Bernie Shaw - zpěv
  • Mick Box - kytara
  • Phil Lanzon -klávesy
  • Trevor Bolder - baskytara
  • Russell Gilbrook - bicí
DISKOGRAFIE
1970...Very 'eavy ...Very 'umble (Uriah Heep in USA)
1971Salisbury
1971Look at Yourself
1972Demons and Wizards
1972The Magician's Birthday
1973Uriah Heep Live (live; 2LP)
1973Sweet Freedom
1974Wonderworld
1975Return to Fantasy
1976High and Mighty
1976The Best of Uriah Heep (compilation)
1977Firefly
1977Innocent Victim
1978Fallen Angel
1980Wonderful (compilation)
1980Conquest
1982Abominog
1982Dreamer (compilation)
1983Head First
1985Equator
1988Live In Moscow (live)
1989Raging Silence
1989The Collection (compilation)
1990Still 'eavy, Still Proud (compilation)
1991Different World
1995Sea of Light
1996A Time of Revelation (4LP; compilation)
1996Greatest Hits (compilation)
1996Spellbinder (live)
1998The Best of Uriah Heep, Vol. 2 (compilation)
1998Sonic Origami
1998Classic Heep: an Anthology (antology; 2CD)
1999Best of Uriah Heep, Vols. 1-2 (compilation)
2001Anthology Volume II (antology)
2001Acoustically Driven (akusticaly and with orchestra)
2001Electrically Driven (live)
2001Rarities (rarities)
2001Ballads (compilation)
2002Boxed Miniatures (compilation; 7 CD; 61 songs)
OSOBNOST URIAH HEEP KLÁVESISTA KEN HENSLEY

Queen chtějí pokračovat v muzikálu

16. dubna 2008 v 19:07 Novinky
Skupina Queen se rozhodla, že udělá pokračování muzikálu We Will Rock You. Kytarista kapely Brian May pro server BBC řekl: "Plánujeme pokračování. Je to opravdu velká výzva." Muzikál, který zrežíroval a napsal Ben Elton shlédlo od roku 2002, kdy byl uveden, asi dva miliony diváků. Zazněly zde největší hity Queen a muzikál se promítal v několika zemích světa. Namátkou můžu jmenovat například Austrálii, Španělsko, Rusko, USA, Japonsko, Německo a samozřejmě domovskou Anglii.
LEGENDÁRNÍ "KRÁLOVNA" CHYSTÁ PODLE SLOV BRIANA MAYE POKRAČOVÁNÍ MUZIKÁLU WE WILL ROCK YOU

Ritchie Blackmore

14. dubna 2008 v 15:13 | Harrisonka
Dnes slaví slavný kytarista z kapely Deep Purple 63. narozeniny. Ritchie Blackmore se narodil 14. dubna 1945 ve Weston-Super-Mare v Anglii. Byl nejen vůdčí osobností kapely Deep Purple, ale i kapel Rainbow nebo Blackmore´s Night.
Všechno nejlepší a hodně zdraví Ritchie!

Jethro Tull připomenou svůj debut

12. dubna 2008 v 21:07 | Harrisonka |  Novinky
Legendární rocková kapela Jethro Tull vydá tento rok na CD svůj debut, který navíc doplní o velké množství bonusů. Od vydání jejich debutu "The Was" již uplynulo 40 let, ale tenkrát pouze jen na vinylu a ještě jen v mono zvuku. Skupina se tedy rozhodla svůj debut oprášit a vydat jej na CD s kvalitním stereo zvukem a bonusy. Bude se dokonce jednat o dvojalbu. První disk nabídne původní verze všech písní, tedy v mono záznamu a bude doplněn devíti živými nahrávkami ze speciálního vystoupení BBC.
Na druhém disku fanoušci uslyší všechny nahrávky ve stereo podobě a doplní ho singlové písně "Sunshine Day," "John For John Gee" nebo "Love Story". Komplet bude speciálně zabalen a bude obsahovat booklet, kde fandové najdou noty ke všem nahrávkám i s poznámkami jednotlivých členů skupiny. Vyjít by toto dvojalbum mělo 28. dubna 2008.
LEGANDÁRNÍ JETHRO TULL OPRÁŠÍ SVÉ DEBUTOVÉ PÍSNĚ

KISS nevystoupí v Srbsku

11. dubna 2008 v 16:27 | Harrisonka |  Novinky
Legendární KISS neodehrají naplánovaný koncert v Srbsku, který měl být součástí jejich celosvětového turné. KISS zrušení svého koncertu odůvodnili politickou situací v zemi. Konkrétně měli vystoupit 15. května v Bělehradě. Jako hlavní důvod ke zrušení kapela udává fakt, že koncert se měl konat příliš brzy po únorových volbách a po vyhlášení samostatného Kosova, což je hlavním důvodem vypjaté politické situace v zemi.
Oficiální prohlášení současné sestavy kapely zní takto: Členové skupiny s politováním oznamují, že koncert musí být zrušen. Situace v Srbsku bohužel nedává možnost výběru. Kiss přesto věří, že v zemi vystoupí při jiné příležitosti".
VYSTOUPENÍ KISS ZMAŘILA POLITICKÁ SITUACE

Rolling Stones na filmovém plátně

10. dubna 2008 v 21:30 | Harrisonka |  Novinky
Legendární skupina Rolling Stones je nyní nově k vidění ve filmu s názvem "Shine A Light", který zachycuje archivní materiály a dokument o zákulisí a průběhu koncertu, který se uskutečnil v roce 2006 v Beacon Theatre v New Yorku. Kytarista Keith Richards původně nechtěl o natočení snímku, který by mapoval bohatou a dlouho historii "Valících se kamenů" ani slyšet, pak však změnil názor a nadšeně souhlasil. Snímek už má za sebou čtyři premiéry - v Římě, Berlíně, New Yorku a Londýně. Členové kapely a protagonisté filmu se objevili na premiéře v Londýně. Režisérem snímku je Martin Scorses. Dokumentární film by se měl objevit i v našich kinech.
LEGENDÁRNÍ ROLLING STONES SE VRHLI I NA FILM

Julian Lennon

8. dubna 2008 v 21:45
Dnes oslavil narozeniny první syn Johna Lennona Julian. Je mu 45 let. Narodil se 8. dubna 1962. Po svém otci zdědil hudební talent a v roce 1984 vydal svou první desku "Valotte."
Všechno nejlepší a hodně zdraví!

Led Zeppelin - Kashmir

7. dubna 2008 v 18:19 | Harrisonka |  Texty a Překlady
Whoa, let the sun beat down upon my face
with stars to fill my dream
I am a traveler of both time and space to be where I have been
Sit with elders of a gentle race this world has seldom seen
who talk of days for which they sit in wait
All will be revealed

Talk and song from tongues of lilting grace
Sounds caress my ear
Though not a word I heard could I relate
the story was quite clear, whoa-oh-hoh, whoa-oh, whoa-oh

Oooh, oh, baby, I've been flyin' low, yeah
A-mama, there ain't no denyin'
Oh, oooh yes, I've been flyin'
Mama, ain't no denyin', no denyin', no

Oh, all I see turns to brown as the sun burns the ground
and my eyes fill with sand as I scan this wasted land
Tryin' to find, tryin' to find where I've been, ah-ah, ah-ah

Oh, pilot of the storm who leaves no trace
like thoughts inside a dream
who hid the path that led me to that place
with yellow desert screen
My Shangri-La beneath the summer moon, I will return again
sure as the dust that blows high in June
when movin' through Kashmir

Oh, father of the four winds, fill my sails
'cross the sea of years
with no provision but an open face along the straits of fear
Whoa-oh, whoa-oh, whoa-oh-hoh, oh, ohh

Wha, when I'm on, when I'm on my way, yeah
When I see, when I see the way you stay, yeah-eah
Ooh, yeah-yeah, ooh, yeah-yeah, well, I'm down, oh
Ooh, yeah-yeah, ooh, yeah-yeah, well, I'm down, so down
Ooh, my baby, ooh, my baby, let me take you there
Oh, oh, come on, come on, oh, let me take you there
Let me take you there, woo, yeah-yeah, woo, yeah-yeah
Let me take you there, let me take you there
KASHMIR
Nechť mě slunce šlehá přímo do obličeje
A hvězdy vyplní mé sny
Jsem cestovatelem časem i prostorem
Mohu znovu být, kde jsem již byl
Posadit se s šlechetnými předky,
jaké tento svět jen zřídka vidí
Oni vykládají o dnech, které mají nastat
Tím nám všechno odhalí.

Vyprávějí v písni melodickým hlasem,
jehož zvuk hladí můj sluch
A není slůvko, které bych nedokázal zopakovat
Ten příběh byl tak skutečný

Oh, jsem slepý
O létal jsem.....mami, nepochybně, nepochybně
Oh, ano, jsem slepý
O létal jsem.....mami, nepochybně, nepochybně

Vše nač se podívám hnědne
Jak slunce zemi spaluje
Mé oči se plní pískem
Když dívám se na tuto zpustošenou zem
snažíce se zjistit, kde jsem?

Pilotem v bouři, jenž, jak myšlenky ve snu,
nezanechává stopu na dráze
Dávej pozor na cestu. která mě zavedla na toto místo,
na tu žlutou pouštní říčku
Můj zemní ráj pod letní lunou,
vrátím se znovu
Je to jisté jako to, že se prach zvedá
když kráčím dál Kashmirem

O, ty otče čtyř větrů nafoukni mé plachty
abych proplul mořem let
bez zásob, však s odkrytou tváří
zátokami strachu

O, když jdu, když jdu po své cestě
Když vidím, když vidím tu cestu, ty stojíš - yeah
O, yeah - yeah, o, yeah - yeah, když jsem zničený
O, yeah - yeah, o, yeah, ano jsem zničený tak zničený
O, má milá, o, má milá,
nech mě tě tam s sebou vzít!
No tak, nech mě tě tam s sebou vzít!
Nech mě tě tam s sebou vzít!

Opět ve filmu - Help!

6. dubna 2008 v 13:36 | Harrisonka |  The Beatles
Na druhém filmovém počinu Beatles se opět producentsky podílel Walter Shenson a režije se ujal Richard Lester. Pracovní název filmu původně zněl "Osm paží tě drží" ("Eight Arms To Hold You"). Obsazení: Lea McKern (Clang), Eleanor Bron (Ahme), Victor Spinetti (profesor Foot), Roy Kinnear (Algernon), John Bluthal (Bhuta), Patrick Cargill, Alfie Bass, Warren Mitchell, Peter Copley, Bruce Lacey, Mal Evans, David Mikkelson a Dandyl Nichalas.
Hlavní děj se odehrává okolo Ringova prstenu. Po prstenu touží náboženská sekta a aby ho získala, začně Ringa pronásledovat a láká na něj různé pasti. Ve filmu není nouze o vtipné scény a gagy, ale hlavně je zde spousta kvalitních písniček Beatles. Za všechny můžu jmenovat Help!, You´re Going To Lose That Girl, Another Girl nebo I Need You. Natáčelo se na Bahamách nebo v Alpách od února do května 1965.
PÁR FOTOGRAFIÍ Z FILMU:

Dan McCafferty

5. dubna 2008 v 20:16 | Harrisonka |  Rozhovory
Rozhovor s frontmanem legendární skupiny Nazareth Danem McCaffertym. Dan v tomto rozhovoru hovoří o právě vydaném novém albu Nazareth s názvem The Newz. Kapela letos slaví 40 let své existence a chystá se na velké turné.
Po pravdě řečeno, s vydáním nového studiového alba jste si dali poměrně načas. Od vaší poslední desky Boogaloo uplynulo už rovných deset let, proč tak dlouhá pauza?
Částečně to bylo dílem nahrávací společnosti. Nijak zvlášť se nehrnula do toho, abychom něco nového natočili a vydali, možná v tom byly určité obavy, jak by se nová deska prodávala a podobně. Ale pak se to najednou zlomilo, zrodila se myšlenka přece jen se pustit do nového alba. Dostali jsme tuhle nabídku, řekli - fajn, pojďme do toho a pustili se do novinky.

Kdy a kde nová deska The Newz vznikala?
Pokud se týká přímo nahrávání, to probíhalo ve Švýcarsku. Šli jsme ale už do studia s určitým připraveným materiálem, s nachystanými písničkami a ve studiu jim dávali výslednou podobu. Obrovský přínos pro nás měl náš producent Yann Rouiller. Náramně jsme si padli do oka, skvěle jsme si rozuměli a to se všechno pochopitelně promítlo do práce ve studiu a její atmosféry.

Jak jste se vlastně s producentam Yannem Rouillerem dali dohromady? Přece jenom ve svých sedmadvaceti letech patří k trošku jiné generaci než členové Nazareth. Jak to tedy proběhlo?
Opravdu jsme tu a tam narazili na hlasy, které se okolo nás ozývaly, a které tvrdily, že to není moc dobrý nápad, vybrat si pro nás tak mladého producenta, že to nebude fungovat. Ale ukázalo se něco odlišného. Nám všem připadal Yann od počátku naprosto v pohodě, je to velmi příjemný chlapík. Navíc, měl ohromnou chuť pustit se do práce s nějakou rockovou kapelou, byl do toho velice zapálený a tak spolupráce optimálně fungovala na obou stranách.

Jaký má vlastně Yann vztah k vašim starším skladbám? Řada dnes už klasických hitů Nazareth vznikla ještě předtím, než se vůbec narodil.
Hudba je hudba a rockové písničky jsou rockové písničky. Tady fakt nemá cenu cokoliv řešit, tady čas nehraje roli a myslím, že právě tak to Yann vnímá, takže s tím nebyl vůbec žádný problém.

Na konci vaší nové desky The Newz poté co odezní několik minut ticha, se ozve taková prazvláštní burleskní duchařská píseň, oč vlastně jde a jak tahle skladbička vznikla?
Tahle věc? Tu nelze brát nijak vážně. Je to jenom taková srandička, vtípek. Album skončí, uběhne ještě dalších pět minut a najednou tohle překvapení. Je to fórek ryze pro zábavu.

Vaše nová deska vyšla u příležitosti 40. výročí vzniku Nazareth a k tomuhle jubileu se vydáváte také na koncertní turné. Jak bude vypadat?
Protože je to turné k našim čtyřicátinám, snažili jsme se postavit jeho setlist jako průřez tím, co jsme po těch čtyřicet let dělali. A nebyla jednoduchá věc takový program vybrat a sestavit. Musím přiznat, že nám to zabralo spoustu času. Pokud se týče nové desky The Newz, z té budeme hrát celkem čtyři věci. A pak tam samozřejmě nebudou chybět věci ze starých desek, které tam prostě být musejí. Namátkou třeba Dream On, Bad Bad Boy, Morning Dew a další a další. Ale fakt, jak říkám, nebyla snadná věc vybrat písničky tak, aby byli spokojeni všichni, takže se tímto současně omlouvám těm, co tam tu svojí oblíbenou nenajdou, protože jich máme fakt hodně.

Podle jakého klíče a jakým způsobem jste vlastně písničky vybírali?
Snažili jsme se, aby v průběhu večera byla zastoupena prakticky každá naše deska. Ale hlavní kritérium bylo v tom, co se nejvíc líbí lidem, co se nejvíc líbí našim fanouškům. Chceme jim naservírovat program tak, aby se cítili co nejvíc v pohodě, co nejvíc spokojení. Tak v tom je ten klíč.

Když už jsme se dostali k rekapitulování, dokázal bys říct, které období v průběhu čtyřicetileté existence Nazareth bylo to úplně nejšťastnější?
Víš co, na to se nedá tak jednoznačně odpovědět. To je moc těžká otázka. Osobně můžu prohlásit, že všechny roky, co jsem prožil s Nazareth považuji za šťastné. A nebo bych to řekl ještě trochu jinak, po všechny ty roky, co jsem prožil s Nazareth jsem měl štěstí, a proto jsou to roky šťastné.

Od úmrtí vašeho někdejšího bubeníka Darrella Sweeta máte v kapele rodinný rytmický tandem, v němž na bicí hraje Lee Agnew, syn basisty Peta Agnewa. Jak to funguje třeba dejme tomu takhle na turné, musí se Lee chovat jako slušný a spořádaný syn a poslouchat otce?
Proboha, to ne, tak to fakt není. Samozřejmě mezi sebou mají vztah otce a syna, ale uvnitř kapely to tak nefunguje. Lee je rovnocenný člen kapely jako každý ostatní a taky se podle toho chová. A tak to má v kapele být.
Charismatický jedenašedesátiletý zpěvák Dan McCafferty

Perný den

4. dubna 2008 v 10:41 | Harrisonka |  The Beatles
První celovečerní film Beatles se natáčel v března a dubnu 1964. Jeho producentem byl Walter Shenson a scénáristou rodák z Liverpoolu Alun Owen. Režie se ujal Gilbert Taylor. Název filmu v originále zní "A Hard Day´s Night." Tento název vznikl, díky Ringovi, který pronesl jistou poznámku při zdlouhavém nahrávání ve studiu a použil zde tato slova. Ve filmu kromě Beatlesáků dále hráli: Wilfred Brambell (dědeček), Norman Rossington (Norm), John Junkin (Shake), Victor Spinetti (televizní režisér), Anna Quayle, Deryck Guyler, Richard Vernon, Edward Malin, Robin Ray, Lionel Blair, Alison Seebohm, David Jaxon, John Bluthal, Patti Boyd (dívka ve vlaku), Kenneth Haigh, Clare Kelly, David Langston, Derek Nimmo, Marianne Stone a Michael Trubshawe.
Dějová linka filmu zachycuje jeden "obyčejný" den v životě této kapely, film doprovází skupinu od cesty vlakem do hotelu a do TV studia. Ve snímku je zachycen skvělý anglický humor v podání čtyř Beatlesáků a samozřejmě se zde vyskytuje vynikající hudba této kapely. Zazní tu hity jako "A Hard Day`s Night", "Can`t Buy My Love", "She Loves You" a mnoho dalších.
PÁR FOTOGRAFIÍ Z FILMU

Dave Hill

4. dubna 2008 v 7:34 | Harrisonka
Sólový kytarista skupiny Slade Dave Hill dnes slaví své 62. narozeniny. Dave se narodil 4. dubna 1946 v anglickém Devonu. Byl a je jedním z nejlepších světových kytaristů.
Všechno nejlepší!

George Harrison

3. dubna 2008 v 21:09 | Harrisonka |  Klipy
Tady je pár klipů úžasných sólových písniček mého nejoblíbenějšího Beatla George. George měl snad každou písničku skvělou, ale tady jsem jich vybrala jen pár.
LOVE COMES TO EVERYONE
MY SWEET LORD
ALL THINGS MUST PASS
ANY ROAD
FISH ON THE SAND
DEVIL´S RADIO

David Gilmour

3. dubna 2008 v 19:32 | Harrisonka |  Rozhovory
Tento rozhovor pochází z německých novin, z období kdy David Gilmour pořádal turné ke svému nejnovějšímu sólovému albu On An Island. Album vyšlo v roce 2006.
Poznámka.: SZ = Süd Deutsche Zeitung; DG = David Gilmour
Z: Pane Gilmoure, všiml jste si těch lovců podpisů, co postávají venku?
DG: Ano.
SZ: Je mezi nimi hodně mladých lidí…
DG: Na mých letošních koncertech bylo hodně mladých lidí, to ano, ale nerad se jim podepisuji.
SZ: Proč?
DG: Nechci rozdávat svůj podpis úplně cizím lidem.
SZ: Vždyť je to jen jméno! Proč se tedy nechcete podepisovat?
DG: Je to mé jméno, mé písmo. Přirovnal bych to k Indiánům, kteří se nechtějí od vás vyfotografovat; mají totiž strach, že byste jim jejich zobrazením sebrali duši. Takže u mě je to dost podobně. Nechtěl bych se někoho dotknout, velmi si vážím toho, jaký o mne mají lidé zájem, ale opravdu nechci psát své jméno na papír někomu cizímu. Já tomuto lidskému chování, jakémusi uctívání modly, jednoduše nerozumím.
SZ: Uctívání?
DG: Ano, uctívání mé osoby, její zbožšťování.
SZ: Jste jeden z nejlepších kytaristů na světě. To nezměníte.
DG: Myslím si tohle: pro cizího člověka bych měl být jen muzikantem, nebo ne? Tihle neznámí lidé poslouchají moji hudbu a myslí si: David Gilmour musí jako támto nebo tento… Ale tak to není.
SZ: Kýmpak tedy vlastnějste?
DG: Jsem člověk, který umí lidem ublížit a dokáže být i někdy nefér. Ne vždy, samozřejmě, ale mám své temné stránky. Své skutečné pocity před druhými skrývám. Nezapomeňte, že jsem Angličan - ti se vždy skrývají za štítem svých ironických vtípků. Mám sklon k drsnému sarkasmu. Tak mě to kdysi učili.
SZ: Můžete mi vysvětlit, co pro vás znamená slovo "úspěch"?
DG: Ne, to vám popsat neumím.
SZ: Byl jste přece důležitým členem Pink Floyd, součástí jedné z nejzajímavějších a nejúspěšnějších kapel vůbec, nebo ne?
DG: A taky mé poslední sólové album patří v Evropě a USA k nejprodávanějším… V rámci prodejnosti alb to jsou opravdu velice úspěšná čísla.
SZ: Očekával jste tak vysokou prodejnost?
DG: Ano, čekal jsem to. Jsem přesvědčen o tom, že On An Island je velmi dobrou deskou. Neoplývá zvlášť přehnanými efekty, ale zato má v sobě skrytý náboj, náladu. Byla by to ale stejně dobrá deska, i kdyby se jí prodalo třeba jen 10 kusů. Věřte mi nebo ne, pro mě osobně bylo mnohem důležitější než prodejnost alba, to, že jsem ho tvořil se svými přáteli.
SZ: Ale úspěch nahrávky a následující tour vás dělá hrdým, že ano?
DG: Přirozeně, pro mě to má svůj význam. Určitě to ale není o tom, jak se která moje nahrávka prodává. Jsem šťastný chlápek. Jen připomenu, že nedávno jsem překročil šedesátku - dohromady to dává zajímavý příběh s úspěšným koncem.
SZ: Proč se cítíte šťastným?
DG: Takový tesař může být také šťastný…
SZ: Ale vy nejste tesařem. Takže se vracím k původní myšlence: dokážou vás peníze udělat šťastným?
DG: Ne, to neudělají. Za posledních deset let jsem potkal hodně slavných lidí, kteří byli hodně bohatí a přitom velmi nešťastní. Výrazem "nešťastní" popisuji jejich skutečnou situaci. Byli však tito lidé úspěšní? Rozhodně ne.
SZ: Někteří by se měli poučit, jak naložit se svým úspěchem.
DG: Někteří z nich už jsou mrtví.
SZ: Rozumím…
DG: Ano, tak už to chodí. A protože tohle všechno vím, je mi už dnes jasnější, že jsem svůj příběh o osobním úspěchu zvládl. Jsem naživu. Mám skvělou ženu. Mám osm dětí.
SZ: Čtyři pocházejí z prvního manželství, čtyři jsou z druhého…
DG: Ano, tak nějak…
SZ: Polly Samson je uznávaná novinářka a spisovatelka. Pár písní jste napsali spolu…
DG: Ano, žijeme spolu manželství, kterému se často říká "umělecké". Ona je dobrá v něčem, v čem zase já ne.
SZ: V čem přesně?
DG: V mluvení, psaní. Ve sdílení myšlenek skrze slova. Jsem dobrý v ovládání hudebních nástrojů a v použití svého zpěvu. Často se ale nedokážu přesně vyjádřit. Toho jste si už ale nejspíše všiml…
SZ: Osm dětí je ale součástí příběhu o vašem úspěchu, ne?
DG: Samozřejmě. Musím ale podotknout, že osm dětí je hodně dětí, jestli rozumíte, co tím myslím…
SZ: Příliš hluku?
DG: Když si některé z těchto dětí přivede do domu ještě své přátele a přítelkyně, je v domě opravdu hodně moc dětí.
SZ: To myslíte vážně?
DG: Ne…
SZ: Takže…
DG: Miluji to. Je to skutečné štěstí.
SZ: Dokáže si vůbec nezasvěcený srovnat život bývalé rockové hvězdy s poklidným životem anglického venkovana?
DG: Je do puntíku stejný. Zavézt děti do školy, odvézt je ze školy, zavézt je do mateřské školky, odvézt je zase zpátky domů. Psaní s dětmi a vystavování jejich malůvek v kuchyni…
SZ: Mé děti sní o elektrické kytaře.
DG: To je skvělé. Kolik jim je?
SZ: Šest a devět let - myslíte si, že je to v pořádku?
DG: Ano - na jednu stranu.
SZ: A na druhou stranu?
DG: Měl byste být opatrný.
SZ: Proč?
DG: Elektrická kytara může být nebezpečná, protože se vám zakrátko omrzí. Znal jsem lidi, kterým se stalo, že oni sami byli šťastní, ale jejich okolí bylo šťastné o dost míň.
SZ: Chcete mi naznačit, že jste byl jen šťastný? Neděláte si srandu?
DG: Venku narazíte na kytaristy, kteří jsou, technicky vzato, lepší hráči než já. Některé z nich najdete v Londýnském metru.
SZ: Způsob, jakým hrajete, je unikátní.
DG: Myslím, že to tak opravdu je. Můj styl má velký podíl na mém úspěchu, určitě větší než mé technické schopnosti. Samotná hráčská virtuosita ale neoslní.
SZ: Protože se často pojí s falešnou nadutostí.
DG: Nejspíš ano. Těmhle kytaristům imponuje předvádět, jak rychle umí hrát. Úžasné. V tomhle ohledu nejsem schopen se jim vyrovnat. Já měl ale to štěstí, že jsem se v pravý okamžik stal členem úžasné kapely: Pink Floyd.
SZ: Myslím, že chápu…
DG: Musíte svým dětem ukázat více možností, z kterých si můžou vybrat, nelze je do ničeho tlačit.
SZ: Co vás trápí?
DG: Skutečnost, že spousta lidí se v tomhle šíleném byznysu zhroutila. Život v kapele, cestování po koncertech, to vše je mimo realitu. Mám pocit, že tohle se nikdy nezmění. Nové kapely opakují přesně ty samé chyby, jaké jsme spáchali v minulosti my. Vlastně by si na způsoby budoucích rockových hvězd mohli vydat manuál: drogy, ženy, zasněně vypoulené oči a tak.
SZ: Nudí vás?
DG: Prosím, abyste mi dobře rozuměl: spousty nových kapel mě nenudí, některé z nich jsou opravdu velmi dobré. Ale jejich postoje jsou často děsné. Často si přeji, aby se to celé změnilo - vždyť oni používají stále ty samé triky! Tohle šílenství není skutečný svět. Je to spíš únik. Spousta z nich poté, co se dostanou na vrchol, vyhasnou.
SZ: Co je pro váš štěstím?
DG: Dnes? Být se svou rodinou, samozřejmě..
SZ: Když si mladí muzikanti (vaši fanoušci) přečtou v novinách, jak teď obhajujete rodinný život, co vás napadá?
DG: Vůbec nevím, co by si o tom měli myslet. Třeba si někdy řeknou, že ten starej chlápek se ani moc nespletl…
SZ: Z těch mnoha nadějných kapel, které jste slyšel: líbí se vám některé?
DG: Ano, třeba Arctic Monkeys, ti jsou dobří. Nebo taky Mike Skinner od The Streets. Ten je taky fajn. Takže budoucnost není zase tak zlá…
SZ: Pink Floyd patří ke skupinám, které jako první začaly hrát na fotbalových stadionech, takže jste vlastně tento cirkus pomáhali stvořit.
DG: A musím říct, že toho odmítám litovat, to bych lhal. Na jedné straně lidé říkají, že jsme byli kapela, která se nedala jen tak k něčemu přemluvit, ale na druhé straně jsme zase byli otroky našich nákladných stadiónových šou. Byla to ale pro nás velká zábava a všichni jsme si dost užili. Cokoliv z toho, co jsme chtěli, to jsme měli. Stejně jsem ale šťastnější teď než dříve.
SZ: Když vyjdete na podium a vidíte ty tisíce rukou, vztažených k vám: jak se cítíte?
DG: Je to jako být na drogách. Nic více a nic méně.
SZ: Protože…
DG: Co se stane, když vliv drogy vyprchne? Je vám jako byste spadli do hluboké jámy. Vnímat řev desítky tisíc diváků je skvělý zážitek, skvělý pro vaše ego. Vzápětí jste za pár hodin v hotelovém pokoji. A to vás nejspíše přiměje k tomu, abyste si připustili k sobě spousty iluzí, které vás potom mohou ovládnout!
SZ: Své turné hrajete v menších, zato však vyhlášených koncertních sálech…
DG: Jednoduše to miluji. Vím určitě, že i kdybychom hráli ve velkých arénách, vyprodali bychom je. V létě nejspíš proto zahrajeme i na některých pěkných a větších místech; je totiž stále ještě hodně lidí, kteří nesehnali lístky na naše první koncerty. Ale hrát na stadionech už opravdu dál nechci.
SZ: Před několika lety jste měli fantastické nabídky na celosvětová koncertní turné Pink Floyd po velkých stadionech.
DG: Tyhle nabídky se opakují stále a pořád dokola. Nabízejí nám obrovské hromady peněz, je to šílené.
SZ: Tehdy jste říkal "Tohle svinstvo už nechci nikdy slyšet".
DG: A co jsem říkal: "Patřili jsme k tomu zatracenému establishmentu".
SZ: Ano
DG: Dobrá, připouštím, že jsem připraven sdílet se s fanoušky na koncertech. Pokud uděláme uprostřed písničky chybu, tak jednoduše přiznáme barvu a hoši na mixpultu, který je od podia 100 metrů, jednoduše přeprogramují vše tak, abychom mohli pokračovat dál.
SZ: Dělal jste během své letošní tour chyby?
DG: V Pařížské Olympii jsme udělali hodně chyb. Celý ten koncert byl divný.
SZ: Ale nechyboval jste přece schválně…
DG: No to ne…
SZ: Ale…
DG: Je dobré, pokud se rozmrzelí diváci uspaní pomalou skladbou trochu rozjedou.
SZ: Před chvílí jste mluvil o spokojeném tesaři. Neříkejte mi ale, že bohatství způsobuje jen bolest.
DG: Jsem velice vděčný, víte? Zkrátka jsem jen dospěl k poznání, že mít prachy není všechno.
SZ: Taky jste nikdy neprodával zbraně nebo nebyl pasákem…
DG: Jistě, ale na mě je to pořád hodně peněz. Příliš moc. Je to víc, než já, má žena nebo mé děti mohou kdy utratit.
SZ: Trápí vás svědomí?
DG: Ano, trápí.
SZ: Myslíte to vážně?
DG: Ano, myslím. Zažil jsem už časy, které pro mě byly hodně těžké. Naštěstí jsem se z nich poučil, doufám.
SZ: Například organizace pro pomoc bezdomovcům, Crisis, ve které se angažujete. Daroval jste jim miliony liber.
DG: Nikdy jsem nechtěl, aby se o tom psalo, jenže lidé z Crisis si přáli, aby mého příkladu následovali i jiní slavní a bohatí lidé. Nebýt dalších dárců, nikdy by se londýnský projekt "Common Ground" neuskutečnil.
SZ: Můžete nám o tomto projektu říct něco bližšího?
DG: Hlavním smyslem organizace Crisis je vytvořit bezdomovcům podmínky pro jejich začlenění zpět do společnosti, aby si zajistili bydlení a práci. Bez dárců by to nebylo nikdy možné.
SZ: Ale tyto dary od soukromých osob jen maskují neschopnost vlády…
DG: …oni nikdy nedělali to, co je správné. Jenom dělali chybu tady a chybu támhle. Naštěstí jsem ale dost bohatý na to, abych se nemusel otravovat daněmi nebo sociálkou. Na druhé straně když čtu v novinách o lidech, kteří si na svůj chleba musejí tvrdě vydělávat, stydím se. Na to, jak jsem bohatý jsem se nikdy nemusel nadřít tak moc, jako tito lidé, kteří dostávají nesrovnatelně míň. Zkrátka jsem jenom měl obrovskou kliku. Vůbec se necítím jako hrdina jen proto, že bych byl bohatý.
SZ: Co říkají vaše téměř dospělé děti na to, že jejich bohatý tatínek věnuje tolik peněz na charitu místo toho, aby je spořil pro ně samotné?
DG: Ale to jsou mé peníze, ne jejich. Není nic špatného na tom, když si své peníze spravedlivě vydělají.
SZ: Je stále možné patřit k levičákům, když už jste jednou bohatý?
DG: Řekl bych to nejspíš takhle: Už nemůžu zpívat o tom, jak mi je pod psa, ale měl bych jen proto přestat zpívat o tom, co nosím ve svém srdci už od svého dětství? Měl bych teď být jen Torym (příslušník britské šlechty, pozn. F.)? Mé srdce pořád bije pořád stejně a tak to zkrátka je, to nezměním.
SZ: To mi zní, jako byste si uklidňoval svědomí jen proto, že jste kdysi býval hipíkem…
DG: Ale prosím vás! Já do dneška vůbec nevím, co to obnáší, být hipíkem!
SZ: Pink Floyd, to přece byli hipíci, nebo ne?
DG: Jak už jsem říkal, my jsme jen patřili k podělanému establishmentu! Byli jsme ctižádostiví a draví, v některých okamžicích avantgardní. Ale taky jsme byli proti tomuto establishmentu. Zčista jasna jsme se stali boháči a najednou jsme patřili k těm, proti kterým jsme předtím brojili. Tohle se prostě stalo díky penězům a to už nikdo nezmění. Díky těmto penězům jsme si vytvořili své domovy, ale stejně tak nemůžu zapřít ani to, že jsme si díky nim pěkně užívali.
SZ: Pane Gilmoure, ještě se vás musím na něco zeptat: Hodně fanoušků by chtělo vědět…
DG: Live 8!
SZ: Bylo Live 8 pouze jednorázovým reunionem čtyř členů Pink Floyd?
DG: (Po dlouhém přemítání se doširoka usmál a unaveně se očima ušklíbl. V tu chvíli vypadal jako dítě, které spáchalo něco, čeho ale nelituje.) Snad bychom mohli udělat podobnou akci, při jiné dobré příležitosti. To bylo fajn, nemyslíte?
SZ: Jak jste během zkoušek na Live 8 vycházel s vaším osobním nepřítelem, Rogerem?
DG: Ne, ne. Jsme přece už starší a civilizovaní lidé, ne? Po dvaceti letech opět projednáváme naše vzájemné smluvní závazky a to je skvělá ukázka sociálních vztahů. Bohužel to nedosáhlo takové úrovně, aby se dalo mluvit o další budoucnosti kapely spolu s Rogerem.
SZ: Čtenářům magazínu "Word" jste se svěřil, že koncert Pink Floyd znovu s Rogerem byste přirovnal k tomu, jako byste měl sex se svou bývalou ženou - tak povídejte!
DG: Chtěl jsem říct toto: Můj další osud coby kytaristy i jako muzikanta obecně leží pouze v budoucnosti, v žádném případě ne v minulosti. Tím vyjádřením jsem neodkazoval přímo na koncert v Hyde Parku, ale šlo o obecnější sdělení. No a milí hoši z anglického tisku má slova trošičku pozměnili tak, jak se jim to hodilo nejvíc.
SZ: Čtyři skladby, které jste nakonec na Live 8 zahráli, jste vybírali demokraticky?
DG: Ano, vybírali.
SZ: A?
DG: Rogerova myšlenka byla začít s "In The Flesh" z The Wall a potom měla následovat "Another Brick In The Wall, part II".
SZ: To byste potom ale zpívali: "We don´t need no education" ("Nepotřebujeme žádné vzdělání" - pozn. F.). To by ale asi nebylo nejlepší sdělení pro koncert na Live 8, že?
DG: Samozřejmě, že ne. Takže jsem Rogerovi řekl, že bychom tuhle skladbu hrát neměli. No a tu druhou skladu nemám rád, takže tu bychom asi taky nemuseli odehrát.
SZ: Co se dělo potom?
DG: Jak jste si všiml, tak jsme tyhle písně nehráli.
SZ: Takže žádná další diskuse nebyla?
DG: No, jemně řečeno, nějaká diskuse proběhla… Ale už jsem to jaksi zapomněl…
SZ: Diskuse…
DG: Jenom se ukázalo, co by se stalo, kdybychom měli znovu udělat šňůru znova ve čtyřech. Byla by to ztráta času. Rogerova účast na koncert v Hyde Parku byla zkrátka něco více jako role … hostujícího hráče…?
SZ: Mluvili jste spolu od té doby?
DG: Jednou jsme se potkali. Navštívil jsem "Wolseley", to je jedna pěkná restaurace v Londýně a zrovna tam byl Roger s Nickem na večeři.
SZ: To je ale překvapení…
DG: Taky mě to napadlo.
SZ: Představte si: Třicetiletá hvězda jménem David Gilmour se v roce 1976 podívá do křišťálové koule a v ní vidí starého Gilmoura, který pořádá párty na své šedesátce. Koho by to kdy napadlo?
DG: Co je to za otázku? Tak dobrá: myslím si, že by se mu ten starý chlápek docela zamlouval. Nejspíš by si asi pomyslel, že ten strejda v kouli je docela fajn týpek.
SZ: Skvělé. Tak to je vše.
DG: Mohl by v křišťálové kouli vidět i jeho osm dětí. Viděl by starého chlapíka, který se oprostil od některých svých dřívějších vin.
SZ: Ano, to je možné.
DG: Osm dětí… David Gilmour v roce 1976 by z toho zjištění asi docela znervózněl…
HIT NA TENTO TÝDEN: THE WHO - MY GENERATION