Říjen 2007

The Sweet

30. října 2007 v 21:16 | Harrisonka |  Klipy
The Sweet jsou má srdeční záležitost! Po Beatles a Pink Floyd mám tuhle čtyřku nejraději z rockových kapel! Není píseň, která by se mi od nich nelíbila (a to můžu říct, že znám všechny jejich písně) Brian, Andy, Steve a Mick jsou prostěBEST!....We want SWEET!!! ;-)
BALLROOM BLITZ
FOX ON THE RUN
TEENAGE RAMPAGE
CALIFORNIA NIGHTS
NO YOU DON´T
FEVER OF LOVE

Ken Hensley vystoupí v Praze!

30. října 2007 v 14:39 | Harrisonka |  Novinky
Ex-leader Uriah Heep vystoupí v Praze!!!!
Právě z pera Hensleyho se zrodily známé rockové perly typu July Morning, Lady In Black, Free Me, Rain, Stealin', Sweet Freedom, Look At Yourself, Easy Livin', Rainbow Demon… Také při koncertech byla Hensleyho uhrančivá osobnost, zdobená bohatou vlasovou hřívou, spolu s výrazným zvukem jeho klasických hammondek dominantním elementem celé kapely.
V rámci prosincového miniturné dorazí Ken Hensley 9. prosince 2007 se svým doprovodným bandem i do pražského klubu Retro Music Hall. Zde zahraje několik písní z nové úspěšné studiovky a samozřejmě i výše uvedené skladby od mateřských Uriah Heep. Cena za lístek činí 550,- Kč. Zajišťuje síť Ticketpro.

Uriah Heep - Lady In Black

30. října 2007 v 14:31 | Harrisonka |  Texty a Překlady
URIAH HEEP
LADY IN BLACK
She came to me one morning,
one lonely Sunday morning,
her long hair flowing
in the mid-winter wind.
I know not how she found me,
for in darkness I was walking,
and destruction lay around me
from a fight I could not win.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

She asked me name my foe then.
I said the need within some men
to fight and kill their brothers
without thought of men or god.
And I begged her give me horses
to trample down my enemies,
so eager was my passion
to devour this waste of life.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

But she would not think of battle
that reduces men to animals,
so easy to begin
and yet impossible to end.
For she the mother of all men
had counciled me so wisely that
I feared to walk alone again
and asked if she would stay.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

"Oh lady lend your hand," I cried,
"Oh let me rest here at your side."
"Have faith and trust in me," she said
and filled my heart with life.
There is no strength in numbers.
I've no such misconceptions.
But when you need me be assured
I won't be far away.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

Thus having spoke she turned away
and though I found no words to say
I stood and watched until
I saw her black cloak disappear.
My labor is no easier,
but now I know I'm not alone.
I find new heart each time
I think upon that windy day.
And if one day she comes to you
drink deeply from her words so wise.
Take courage from her as your prize
and say hello for me.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

PANÍ V ČERNÉM

Ona přišla ke mně jedno ráno,
jedno osamělé nedělní ráno,
její dlouhé vlasy vlály
ve větru vrcholné zimy.
Nevím, jak mě našla,
procházel jsem se v temnotě,
v destruktivním rozpoložení
z boje, který jsem nemohl vyhrát.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

Pak se mě zeptala na jméno mého nepřítele.
Řekl jsem jí o nějakých mužích
k boji a zabití jejich bratrů
bez myšlenek na muže nebo boha.
A prosil jsem ji, aby mi dala koně
k zadupání mých nepřátel,
tak netrpělivá byla moje dychtivost
zničit tohle mrhání životem.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

Ale ona nechtěla myslet na bitvu,
která dělá z lidí zvířata,
tak lehké začít
a už nemožné skončit.
Za matky všech těch mužů
mi raděila tak zkušeně, že
jsem se bál jít dál sám
a ptal jsem se, jestli by chtěla zůstat.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

"Oh paní, dejte mi ruku," křičel jsem
"Oh nechte mě opřít o Váš bok."
"Měj důvěru a věř ve mě," řekla
a naplnila mé srdce životem.
V číslech není žádná síla.
Neměla jsem dost pochopení.
Ale když mě budeš potřebovat, buď si jistý
Nemůžu být daleko.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

Tak to řekla a odvrátila se
a myslela, že nebudu vědět, co říct.
Stál jsem a díval se, dokud
její černý plášť nezmizel.
Má zkouška není lečí,
ale teď vím, že nejsem sám.
Vždycky najdu nové srdce
Myslím na ten větrný den.
A až jednoho dne příjde k Tobě
pij zhluboka z jejích tak moudrých slov.
Načerpej od ní odvahu jako Tvůj zisk
a řekni za mě ahoj.

Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha !

Slade

30. října 2007 v 14:24 | Harrisonka |  Rockové Kapely
Skupina vznikla roku 1966 v anglickém Wolverhamptonu s původním názvem The N´Betweens. Zakládajícími členy byli sólový kytarista Dave Hill (nar. 4.4.1946, Devon, Anglie) a bubeník Don Powell (nar. 10.9. 1946, Bilston, Anglie). K těmto hudebníkům se přidal baskytarista a hráč na housle Jimmy Lea (nar. 14.6. 1949, Wolverhampton, Anglie) a zpěvák hrající na doprovodnou kytaru Noddy Holder (nar. 15.6. 1946, Walsall, Anglie).
První nahrávkou kapely byla píseň You Better Run nahraná v roce 1969. T témže roce se kapela přestěhovala do Londýna a změnila název na Ambrose Slade. Skupina vyznávala v počátcích kariéry skinheadskou image. Slade tak obuli Martensky, srolovali džíny a vyholili si hlavy.
Počátkem 70. let chlapci zkrátili svůj název jen na Slade a pod tímto názvem nahráli první singl Wild Winds Are Blowing, který se objevil na jejich debutovém albu Play It Loud. Kapela také změnila svůj styl. Nechala si narůst vlasy a své oblečení vyměnila za pestré až blyštivé modely.
Slade se snažili působit jako parta "drsných hochů z pracující vrstvy", což se promítlo zejména v úmyslně nesprávné angličtině v písních. Kritici často označovali Slade jako "fotbalovou skupinu".
V roce 1971 se Slade podařilo prosadit do ostrovní hitparády předelávkou písně od Little Richarda Get Down and Get With It, která obsadila 16. místo. Poté kapela zabodovala sarkastickým songem Coz I Love You, který dokonce dobyl příčku nejvyšší - tedy 1.místo. Noddy Holder a Jimmy Lea se ukázali jako skvělá skladatelská dvojice.
Slade v následujících letech splodili další hity, které se vyhřívaly na samém vrcholu britské hitparády. Byly to písně jako Take Me Bak ´Ome´ (1972), Mama Weer All Crazee Now (1974), Cum On Feel the Noize (1973), Squeeze Me Pleeze Me (1973), Merry Xmas Everybody (1973).
V roce 1972 kapela odstartovala rozsáhlé turné.
V červenci 1973 postihla Dona Powella nečekaná tragédie. Při autonehodě zemřela jeho přítelkyně Angela Morrisová a sám Powell trpěl ještě několik týdnů po propuště¨ní z nemocnice výpadky paměti.
O rok později dokončili Slade svůj film Flame, ze kterého vzešel hit Far Far Away. I přes velkou popularitu se Slade stále nepodařilo prorazit v USA. V roce 1983 vydala skupina album The Amazing Kamikaze Syndrom, které vyšlo v Americe pod změněným názvem Keep Your Hands Off My Power Supply. Album obsahovalo i píseň Run Runaway, která obsadila v USA 20. místo a na ostrovech 7. místo v hitparádě.
V roce 1988 ukončila kapela svoji hudební činnost. Noddy Holder se stal diskžokejem v manchasterské rozhlasové stanici Radio Piccadilly a účinkoval v sitcomu The Grimleys. Jimmy Lea vydal několik singlů pod různými jmény.
V roce 1991 se Slade znovu sešli, aby nahráli singl Radio Wall Of Sound, který se objevil na albu Wall of Hits. Jimmy Lea a Noddy Holder v roce 1992 ukončili definitivně svojí hudební kariéru, avšak Powell a Hill nepověsili své hudební řemeslo na hřebík a pokračovali v kapele s novými hudebníky a zvolili si název Slade II. Nezaháleli a v roce 1995 spatřilo světlo světa jejich nové studiové album Keep On Rockin!
Kapela také hojně koncertuje dodnes. Českým fanouškům se představila na dvojkoncertě se skupinou The Sweet 18. října 2005 v pražské Sazka Areně.
Slade
1970Play it Loud
1972Slade Alive! (živě)
1972Slayed?
1973Sladest
1974Old, New, Borrowed and Blue
1974Stomp Your Hands, Clap Your Feet (US verze Old, New, Borrowed ...)
1974Slade in Flame (soundtrack)
1976Nobody's Fools
1977Whatever Happened to Slade?!
1978Slade Alive! Vol. 2 (živě)
1979Return to Base
1981We'll Bring the House Down
1918Till Deaf Us Do Part
1982Slade on Stage (živě)
1983The Amazing Kamikaze Syndrome
1984Keep Your Hands Off My Power Supply (US verze The Amazing ...)
1985Rogues Gallery
1985Crackers! - the Slade Christmas Party Album
1987You Boyz Make Big Noize
1991Wall of Hits (kompilace)
1997Feel the Noize: the Very Best of Slade (kompilace)
Ambrose Slade
1969Beginnings
1969Ballzy (US verze Beginnings)
Slade II
1994Keep on Rockin'!

Eagles - Hotel California

28. října 2007 v 19:16 | Harrisonka |  Texty a Překlady

HOTEL CALIFORNIA
EAGLES

On a dark desert highway,
cool wind in my hair
Warm smell of colitas,
rising up through the air
Up ahead in the distance,
I saw shimmering light
My head grew heavy and my sight grew dim
I had to stop for the night
There she stood in the doorway;
I heard the mission bell
And I was thinking to myself,
'This could be Heaven or this could be Hell'
Then she lit up a candle
and she showed me the way
There were voices down the corridor,
I thought I heard them say...

Welcome to the Hotel California
Such a lovely place (Such a lovely place)
Such a lovely face
Plenty of room at the Hotel California
Any time of year (Any time of year)
You can find it here

Her mind is Tiffany-twisted,
she got the Mercedes Benz
She got a lot of pretty,
pretty boys she calls friends
How they dance in the courtyard,
sweet summer sweat.
Some dance to remember,
some dance to forget

So I called up the Captain,
'Please bring me my wine'
He said, 'We haven't had that spirit
here since nineteen sixty nine'
And still those voices
are calling from far away,
Wake you up in the middle of the night
Just to hear them say...
Welcome to the Hotel California
Such a lovely place (Such a lovely place)
Such a lovely face
They livin' it up at the Hotel California
What a nice surprise (what a nice surprise)
Bring your alibis

Mirrors on the ceiling,
The pink champagne on ice
And she said 'We are all just prisoners here,
of our own device'
And in the master's chambers,
They gathered for the feast
They stab it with their steely knives,
But they just can't kill the beast

Last thing I remember, I was
Running for the door
I had to find the passage back
To the place I was before
'Relax,' said the night man,
'We are programmed to receive.
You can check-out any time you like,
But you can never leave!'
HOTEL CALIFORNIA
Na temné pouštní dálnici,
chladný vítr čechrá mé vlasy.
Teplá vůně colitas
se line vzduchem
Daleko vpředu
jsem viděl třpytivé světlo
Má hlava ztěžkla a můj zrak zmatněl
Musel jsem zastavit na noc
Tam ve dveřích stála ona
Slyšel jsem zvon misie
A myslel jsem si
'Mohlo by to být nebe nebo by to mohlo být peklo'
Pak zapálila svíčku
a ukázala mi cestu
Dole v chodbě šeptaly hlasy
Myslel jsem, že slyším, jak říkají...

Vítejte v Hotelu California
Takové krásné místo (Takové krásné místo)
Taková krásná tvář
V Hotelu California je hojnost pokojů
V kterýkoli čas roku (kterýkoli čas roku)
Najdete je tady

Její mysl se točí okolo Tiffany
Má Mercedes Benz
Je moc hezká,
Hezké kluky nazývá přáteli
Jak tančí na nádvoří,
sladká letní pohoda.
Některý tanec na připomenutí,
některý tanec na zapomnění.

Tak jsem zavolal kapitána
'Prosím, přineste mi mé víno'
Řekl 'Nemáme tady tento destilát
od roku 1969'
A stále ty hlasy
volaly z veliké dálky,
Vzbuď se uprostřed noci
Jen je slyšet říkat...

Vítejte v Hotelu California
Takové krásné místo (Takové krásné místo)
Taková krásná tvář
Prožívají to v Hotelu California
Jaké milé překvapení (jaké milé překvapení)
Vznes své výmluvy

Zrcadla na stropě
Růžové šampaňské s ledem
A ona řekla: 'My všichni tady jsme jen vězni
našeho vlastního osudu'
A v pánových komnatách,
všichni shromáždění na hostinu
Bodají to všichni svými ocelovými noži
Ale bestii nemůžou zabít

Poslední myšlenka, která mě napadla,
Utíkal jsem ze dveří
Musel jsem najít průchod zpět
Na místo, kde jsem byl předtím
'Relaxuj', řekl noční muž,
'Jsme naprogramováni k přijímání.
Můžeš se odhlásit, kdykoliv chceš,
Ale nemůžeš nikdy odejít!'

Nejlepší píseň The Sweet

24. října 2007 v 19:11 | Harrisonka |  Vaše nej
Sweet mají snad všechny písně prostě skvělé, ale zkuste z nabídnutých vybrat tu nej, jsem zvědavá na výsledky ;-)

Led Zeppelin - The Song Remains the Same

24. října 2007 v 14:32 | Harrisonka |  Novinky
20. listopadu 2007 vyjde Led Zeppelin remasterované a o dříve nevydané skladby rozšířené DVD "The Song Remains the Same". Tato hudba ke stejnojmennému filmu, která původně vyšla v roce 1976, obsahuje záznam ze tří koncertů uspořádaných v Madison Square Garden v červenci 1973. Nová verze přináší navíc šest songů, jež dříve nebyly součástí tohoto soundtracku a to pecky "Black Dog", "Over the Hills and Far Away", "Misty Mountain Hop", "Since I've Been Loving You", "The Ocean" a "Heartbreaker". Poprvé je tak na DVD celkem 14 songů z jediného originálního koncertu. Zvuk je nově remixován a remasterován do formátu 5.1 Dolby Digital surround soundu. Oproti minulosti je navíc přidáno 40 minut bonusového materiálu - dosud nevydané koncertní předvedení skladeb "Over the Hills and Far Away" a "Celebration Day", plus živé předvedení písní "Misty Mountain Hop" a "The Ocean". Nechybí ani raritní BBC rozhovory s Robertem Plantem a Peterem Grantem pořízené v roce 1976.

koncert The Sweet

22. října 2007 v 17:50 | Harrisonka
Ve středu 17. října jsem navštívila konzert The Sweet v pražské Retro Music Hall. Začátek koncertu byl ve 20:00 hodin, avšak samotní Sweet se na pódiu objevili až kolem 22:00 hodin, protože měli dvě předkapely. První se jmenovala Flaming Cocks. Jejich vystoupení mě příliš nenadchlo, ale netvrdím, že chlapci z této kapely jsou špatnými hudebníky. Kytarista kapely podal velmi kvalitní výkon, avšak ten se spolu s celkovým dojmem kapely vytrácel.
Ještě následovala jedna předkapela The Cell. Upřímně musím říct, že tata skupina mě svým vystoupením nadchla, byla opravdu, ale opravdu výborná a zanechala ve mě dobrý dojem.
A pak už přišli na řadu The Sweet, na které jsem se tak dlouho těšila. Britská legenda glam-rocku vyrukovala s jako první písní hitem Hell Raiser a rozjela to opravdu parádně. Poté za mohutného aplausu publika následovaly hity jako Action, Love Is Like Oxygen, Little Willy, Wig Wam Bam, Sweet F.A., Teenage Rampage, No You Don´t, Fox On The Run a jako přídavek úsek písně The Man With The Golden Arm a hit Ballroom Blitz.
Koncert ve mě zanechal nepopsatelný zážitek a Sweet v pozměněné sestavě (z původní "sladké" čtyřky zůstal jen sólový kytarista Andy Scott) s novými členy; Steve Grant - kytara a klávesy, Bruce Bisland - bicí a zpěvák a baskytarista Peter Lincoln, byli naprosto skvělí. Zaplněná Retro Music Hall musela být spokojena.
We want Sweet, we want Sweet, we want Sweet......!!!!!!!!!
Zavřít okno
Andymu to pořád hraje skvěle!
Zavřít okno
Frontman Peter Lincoln.

Nejkrásnější rocková balada

22. října 2007 v 17:28 | Harrisonka |  Vaše nej
Tak tady dejte hlas své oblíbené rockové baladě. Jsem zvědavá, která z písní se těší největší oblibě ;-)

Brian Connolly

21. října 2007 v 13:48 | Harrisonka |  Rockové Legendy
Brian Connolly, nar.5. října 1945 ve Skotském Hamiltonu, se proslavil jako zpěvák slavné rockové skupiny The Sweet. Jeho pravé jméno znělo Brian McMannus, ale jelikož byl Brian adoptován dostalo se mu příjmení Connolly. Kromě zpěvu však také ovládal hru na kytaru, klavír a dechové nástroje. Se skupinou Sweet sklízel tento modrooký blonďák s tetováním na pravé ruce velké úspěchy a to především u fanynek.

V roce 1974 byl Connolly brutálně napaden a při incidentu byl nakopnut do krku, jeho hlas se po zahojení už nikdy zcela nevrátil do kvality ze začátku 70. let. Další roky pak náhle začal úspěch Sweet opadat a v roce 1979 musel psychicky zničený Brian Connolly kapelu opustit a to hlavně díky své oblibě v alkoholu. Ostatním členům kapely došla trpělivost ve chvíli, kdy se Connolly dostavil schválně opilý na konzert a nebyl tedy schopen vystupovat.

Od svého odchodu z kapely se stáhl víceméně do ústraní. Párkrát se sice ještě sešel se svou bývalou kapelou při nějakém společném rozhovoru nebo ve studiu, kde natáčeli nové verze svých hitů. Connolly také uvažoval o zahájení kariéry country zpěváka, což by bylo pro jeho poškozený hlas jednodušší, ale nakonec se k tomuto kroku nedostal. Založil také svou skupinu, kterou nazval BC Sweet (Brian Connolly Sweet) a vydal s touto formací CD starých hitů původních Sweet. Poté, co ho opustila žena si našel novou přítelkyni a s tou žil víceméně do své smrti a stal se otcem jejímu synovi, kterého si osvojil. Avšak alkohol nakonec Briana přemohl.
9.února 1997 zdecimovaný Brian Connolly zemřel na třetí infark a selhání jater.

Deep Purple

21. října 2007 v 13:33 | Harrisonka |  Rockové Kapely
Anglický kvintet vznikl v německém Hamburku v roce 1968 po rozpadu britské kapely Roundabout. Úplně první koncert kapely proběhl v dánském Tasipuru 20. dubna 1968. Název skupiny navrhl Ritchie Blackmore podle oblíbené skladby své babičky. První výraznější úspěch Deep Purple se dostavil ještě tentýž rok v červnu, při vydání singlu "Hush / One More Rainy Day" (# 4 v USA) jehož A strana byla vlastně předělávkou songu Joe Southa. Debutové album "Shades of Deep Purple", na kterém se ještě podílel první zpěvák kapely Rod Evans a baskytarista Nick Simper, se objevilo na prodejních pultech 3. září 1968. O rok později se ke trojici Jon Lord (nar. 9. 6. 1941, Leicester), klávesy, Ian Paice (nar. 29. 6. 1948, Nottingham), bicí a Ritchie Blackmore (nar. 14. 4. 1945, Weston - Super - Mare), kytara, přidal nový zpěvák Ian Gillan (nar. 19. 8. 1945) a baskytarista Roger Glover (nar. 30. 10. 1945). Prvním albem nahraným v této nové sestavě se stal opus "Concerto for Group and Orchestra", na kterém se jeho autor Jon Lord pokusil spojit zvuk kapely s doprovodem symfonického orchestru. 24. září 1969 vystoupili Deep Purple za doprovodu Královského filharmonického orchestru v londýnské Royal Albert Hall. Toto živé vystoupení bylo zaznamenáno pro televizi a také pro gramofonovou desku, jež vyšla v lednu 1970.
Deep Purple po tomto měkčím experimentu pořádně přitvrdili svůj zvuk a společně s Black Sabbath a Led Zeppelin se zařadili mezi nejvlivnější skupiny počátku 70. let. Tento vývoj potvrdilo také výborné červnové album "In Rock" s obličeji pětice vytesanými do skály po vzoru amerických prezidentů a rockovou hymnou "Child in Time". (Tato skladba hudebně čerpá z o rok dříve vydané písně "Hallo Bombay" od seskupení It's a Beautiful Day.) K dalším albovým perlám patřil úvodní nářez "Speed King" a pecka "Bloodsucker". V srpnu téhož roku Deep Purple pronikli do singlových žebříčků s písní "Black Night" (# 2 GB; 1970). Velice kvalitní byla všechna "purpleovská" alba natočená během dalších dvou let. Z desky "Fireball" zaujal především titulní song a z velice úspěšného alba "Machine Head" rocková klasika "Smoke on the Water" (# 4 USA; # 21 GB 1973) inspirovaná požárem u švýcarského jezera. (Požár vznikl 3. 12. 1971 v Montreaux Casino na ženevském jezeře během vystoupení Franka Zappy a jeho Mothers Of Invention a zničil celou budovu.) V té době se Deep Purple stali vyhlášenou koncertní atrakci, jejich vystoupení byla prošpikována četnými improvizacemi. Prakticky každý koncert byl jedinečný, protože pětice téměř žádnou skladbu nikdy nehrála stejně jako předtím. V prosinci 1972 se dostalo na trh výtečné a patrně i jedno z nejlepších živých rockových alb všech dob "Made in Japan", obsahující záznam pořízený během koncertů v Osace 15. a 16. srpna a v Tokiu 17. srpna 1972.
Od roku 1972 začalo ve skupině docházet ke konfliktům. Po koncertě v Osace odehraném 29. června 1973 odešel napjatou atmosférou v kapele znechucený Ian Gillan jehož vzápětí následoval vyhozený Roger Glover. Gillan byl nahrazen novým zpěvákem Davidem Coverdalem (nar. 22. 9. 1951, Saltburn) a Glovera vystřídal baskytarista Glenn Hughes.
Po koncertě v Paříži 7. dubna 1975 odešel věčně nespokojený kytarista Ritchie Blackmore, který nebyl spokojený s novým "funky" soundem kapely. V červnu 1975 Blackmore založil vlastní skupinu Ritchie Blackmore's Rainbow. O tři měsíce později vznikla druhá odnož "hardrockové mámy" - Ian Gillan Band. Tento soubor založil Ian Gilan, který na počátku 70. let, při prvních velkých úspěších Deep Purple stihl navíc hostovat v newyorském představení muzikálu Jesus Christ Superstar, kde zpíval part Ježíše. Neúspěšně se snažil s LP deskou "Butterfly Ball" prosadit Roger Glover.
Až do rozpadu Deep Purple v polovině roku 1975 zastoupil Blackmora Američan Tommy Bolin (nar. 1. 8. 1951, Sioux City, USA), který se podílel na albu "Come Taste the Band" (září 1975) svoji zvláštní hrou, jež byla jakýmsi konglomerátem funky, blues a jazzu. Poslední koncert v sedmdesátých letech kapela odehrála 15. 3. 1976 v liverpoolském Empire Theatre. Po necelých čtyřiceti minutách zůstal na pódiu mezi převrhnutými hammondkami a vztekle rozkopnutými bubny jen kytarista Tommy Bolin, který po chvíli zmizel s omluvným gestem. Snad i následkem tohoto traumatu Tommy zemřel 4. 12. 1976 v hotelu Newsport na Miami pod vlivem drog na srdeční zástavu. V zaprášených hudebních archívech po něm zbyla dvě sólová alba: "Teaser" a "Private Eyes". (15. prosince 1975 se konal koncert Deep Purple s Bolinovou účastí v tokijské hale Budokan. Živý záznam, jenž vyšel na japonském trhu pod názvem "Last Concert in Japan" byl dodatečně věnován právě Bolinovi.) Členové rozpadlé legendární kapely dále pokračovali ve svém kumštu. Jon Lord a Ian Paice působili v triu Paice, Ashton & Lord. David Coverdale založil v lednu 1978 Whitesnake.
Po téměř osmileté pauze se v dubnu 1984 pětice opět sešla v nejslavnější sestavě a začala vydávat nová alba, ze kterých "Perfect Strangers" (listopad 1984) představovalo první studiovou desku skupiny po 11 letech. Tato zdařilá, platinová LP deska se v Británii usadila na pátém místě. Toto album přineslo technicky dokonalý, vyzrálý a do nového kabátu oblečený tvrdý rock, ještě nepoznamenaný Blackmorovým příklonem k hudbě pro rozhlasové stanice. V lednu 1987 vyšlo ve stejné sestavě LP " The House of Blue Light".
Počátkem devadesátých let zaskočil Gillana americký zpěvák Joe Lynn Turner (Rainbow) a podílel se na slabém albu "Slaves and Masters". V sestavě s Turnerem se Deep Purple poprvé představili u nás - 4. února 1991 v Ostravě. Nadšení z toho, že vidíme legendu na vlastní oči, potlačilo rozpaky ze zpěvákova výkonu.
V roce 1992 se skupina potřetí sešla ve své nejproslulejší sestavě (Blackmore - Gillan - Glover - Lord - Paice) a po novém, červencovém albu "The Battle Rages On..." se vydala na turné v jehož průběhu odešel v prosinci 1993, po koncertu v Helsinkách, stále vzteklejší Ritchie Blackmore. Na japonském turné a později i na dalších štacích po Evropě jej zaskočil americký kytarový virtuóz Joe Satriani.
Od listopadu 1994 se v kapele objevil na postu kytaristy Američan Steve Morse (nar. 28. 7. 1954; Hamilton, Ohio) se kterým 5. února 1996 vyšlo album "Purpendicular". Téhož roku se kapela představila v Ostravě.
25. května 1998 tato stabilizovaná sestava vydala své šestnácté studiové album "Abandon" a představila se v Praze, jejíž návštěvu si zopakovala o dva roky později 10. října 2000 za doprovodu symfonického orchestru.
17. března 2002 se na koncertě v Petrohradu poprvé představil v roli plnoprávného člena Deep Purple klávesista Don Airey (ex - Rainbow, Black Sabbath, Gary Moore, Ozzy Osbourne, Whitesnake, Cozy Powel, Brian May, Michael Schenker, Judas Priest, Colloseum II). Kapela Deep Purple byla v té době na turné po Rusku. Uznávaný klávesák Don Airey nastoupil místo odstupujícího Jona Lorda, který jako hlavní důvod k odchodu uvedl neustálé živé vystupování, kvůli kterému se nemůže více věnovat vlastním studiovým nahrávkám.
Deep Purple vydali 24. srpna 2003 studiové album "Bananas", které poprvé vzniklo v sestavě s novým klávesistou Donem Aireyem. Název byl inspirován filmovým snímkem zachycujícím malého vietnamského prodejce banánů chodícího po střeše autobusu a mávajícím trsem banánů. Prvním singlem z desky se stala poklidná skladba "Haunted". 17. listopadu 2003 Deep Purple vystoupili v T-Mobile Aréně v Praze.
24. října 2005 bylo legendárním hardrockerům Deep Purple vydáno studiové album "Rapture of the Deep", jež pětice natočila během pěti týdnů v květnu a červnu 2005 v losangelském studiu. První desku po odchodu kapely od gigantické firmy EMI produkoval, stejně jako předešlý počin "Bananas", Michael Bradford.
Od března 2002 hraje pětice Deep Purple ve složení - zpěv Ian Gillan, baskytara Roger Glover, bicí Ian Paice, kytara Steve Morse a klávesy Don Airey. Skupina se po dvou a půl letech ve velkém stylu vrátila v únoru 2006 do České republiky a vystoupila 22. února v brněnské hale Rondo a 23. února v liberecké Tipsport aréně. V ostravské ČEZ Areně se pětice představila v další části šňůry 8. října 2006.
Deep Purple doposud prodali více než sto milionů zvukových nosičů.
Diskografie:
1968Shades of Deep Purple
1968The Book of Taliesyn
1969Deep Purple
1970Concerto for Group & Orchestra (živě)
1970In Rock
1971Fireball
1972Machine Head
1972Made in Japan (živě; 2LP)
1973Who Do We Think We Are
1974Burn
1974Stormbringer
197524 Carat Purple (kompilace)
1975Come Taste the Band
1976Live (živě; v USA vydáno jako Made in Europe)
1977Powerhouse (kompilace)
1977Last Concert in Japan (kompilace; živě)
1978Singles A´s & B´s (kompilace)
1978When We Rock We Rock When We Roll We Roll (kompilace)
1979The Mark 2 Purple Singles (kompilace; A a B strany singlů)
1980Deepest Purple, The Very Best of (kompilace)
1980Deep Purple in Concert 1970-72 (živě; kompilace)
1982Live in London (živě)
1984Perfect Strangers
1985Anthology (antologie; 2CD)
1987The House of Blue Light
1988Scandinavian Nights (živě; 2LP)
1988Nobody´s Perfect (kompilace; živě; remixy; 2LP)
1990Slaves & Masters
1991The CD Anthology (kompilace; 3LP)
1993The Battle Rages On...
1996Purpendicular
1998Abandon
2000Deep Purple in Concert with London Symphony Orchestra (živě; 2CD)
2001This Time Around - Live in Tokyo (živě)
2002Gold (kompilace; 2CD)
2003Bananas
2005Rapture of the Deep
Deep Purple
Deep Purple '71 - Ritchie Blackmore (sitting), Ian Gillan, Roger Glover, Ian Paice and Jon Lord

Manny Charlton

21. října 2007 v 13:21 | Harrisonka |  Rockové Legendy
Manny Charlton se narodil 25.července 1941 ve Španělsku. Jeho pravé jméno bylo Manuel Charlton.

Proslavil se jako sólový kytarista slavné rockové kapely Nazareth. Když byl ještě dítě, odešel spolu se svou rodinou do Skotska, kde se začal zajímat o hudbu. Tehdy poslouchal první americké R&B a blues. Postupem času se jeho vzory stali nastupující hudebníci jako Elvis Presley, Beatles nebo Bob Dylan.

Sestra a matka mu v 18. letech koupily první kytaru a Manny se stal členem své první kapely Mike Satan and The Hellcats, odtud v roce 1963 odešel ke skupině The Mark V. a v roce 1968 nastoupil ke skupině The Shadettes, ve které byli členy zpěvák Dan McCafferty, bubeník Darell Sweet a baskytarista Pete Angew, teda sestava původních Nazareth.
V roce 1970 si tedy The Shadettes začali říkat Nazareth a začala slavná éra této legendární rockové kapely. Manny v kapely hrál do roku 1990, kdy ji po ruském turné opustil. Manny se v hudebním odvětví nepohybuje jen jako kytarista, ale i jako producent různých alb a singlů.

KISS

16. října 2007 v 16:14 | Harrisonka |  Klipy
Skvělá americká rocková skupina v čele s vynikajícím zpěvákem Paulem Stanleym.
Strutter I Was Made For Loving You Psycho Circus Lick It Up Detroit Rock City

Syd Barrett (Pink Floyd)

16. října 2007 v 16:09 | Harrisonka |  Klipy
Nejslavnější písničky této ojedinělé rockové osobnosti. Pro mě je Syd Barrett jeden z nejlepších hudebníků, kteří kdy byli, jen škoda, že svůj talent, nemohl naplno rozvinout..Ale stále nám zanechal spoustu dobré muziky.
OCTOPUS
OPEL
ARNOLD LAYNE
NO MANS LAND

Další fotky Johna

16. října 2007 v 13:00 | Harrisonka |  The Beatles
John se svou druhou manželkou Yoko Onno.
John Lennon - Imagine ;-)

Queen

13. října 2007 v 20:59 | Harrisonka |  Rockové Kapely
Anglická 'Královna' vznikla z rozpadlého souboru Smile, ve kterém působil kytarista Brian May a bubeník Roger Meddows Taylor. V dubnu 1970 se k oběma přidal zanzibarský rodák, zpěvák Freddie Mercury (nar. 5. 9. 1946; vl. jménem Frederic Bulsara), který si své umělecké jméno vybral podle mytického božího posla. Koncem února 1971 trio doplnil baskytarista John Deacon. Pod názvem Queen kapela poprvé koncertovala v Londýně 19. února 1971. Čtveřice se od počátku věnovala hlavně komponování a studiové práci. Na Mercuryho popud se kvartet začal oblékat do saténu a hedvábí. 13. července 1973 vyšlo debutové bezejmenné album, které zaujalo hlavně Mercuryho hlasem s nepřeslechnutelnými operními ambicemi a zvláštním zvukem speciálně vyrobené kytary Briana Maye. V březnu 1974 následovala LP deska "Queen II", která v Británii dosáhla pátou pozici albového prodeje a v USA se umístila jako 43. V listopadu 1974 se již prodávalo další album "Sheer Heart Attack", jež se doma vyhouplo na druhou pozici. Na prvních albech kapela Queen upozorňovala své fanoušky nápisem "no synthesizers were used on this record" - na této nahrávce nebyly použity žádné syntezátory.
21. listopadu 1975 kapela Queen vydala velmi ambiciózní album "A Night at the Opera" obsahující komerčně velice úspěšnou skladbu "Bohemian Rhapsody" spojující prvky rocku a opery. Neustálými playbacky bylo v tomto naprosto převratném hitu postupně navršeno 180 hlasů a znásobené kytarové party zastupovaly zvuk orchestru. Tento již 31. října 1975 vydaný singl, který měl dokonce obálku s obrázkem, což bylo v Británii poprvé, se od prosince usadil na devět týdnu na první příčce britského žebříčku. (Podruhé vyskočila tato nahrávka opět na samý vrchol britské hitparády v roce 1991 po smrti Mercuryho. Tentokrát byl však výtěžek z prodeje věnován na výzkum AIDS). K tomuto úspěchu bezesporu přispělo reklamní filmové zpracování této šestiminutové odvážné kompozice, které bylo vlastně předzvěstí videoklipu. 10. prosince 1976 vyšlo album "A Day at the Races". Postupně pak byla vydána další alba: "News of the World" (říjen 1977), "Jazz" (listopad 1978) a živé dvojalbum "Live Killers" (červen 1979).
Na samém počátku 80. let si extravagantní narcista, Freddie Mercury, jenž grandiézně střídal oblečky a chlapečky, přestal lakovat nehty na černo, oblékat se do saténu a nechal si narůst knírek. 30. června 1980 vyšlo LP "The Game", jež se stalo první americkou albovou jedničkou. Následovaly další desky: "Flash Gordon" (hudba k "dětskému" filmu, prosinec 1980), "Hot Space" (květen 1982), "The Works" (únor 1984). Z různých výběrových alb skupiny Queen se fantasticky prodávala především kompilace "Greatest Hits" (listopad 1981). V součtu za celá 80. léta se toto album umístilo na čtvrtém místě za "Brothers in Arms" od Dire Straits, a "Bad" a "Thriller" od Michaela Jacksona. Od roku 1981 se ve Velké Británii do poloviny roku 2006 prodalo více než 5,4 milionů kopií alba "Greatest Hits", což čtveřici Queen řadí na první příčku ostrovního žebříčku. Druhý díl sbírky hitů "Greatest Hits II" se prodral na sedmou příčku nejprodávanějších alb s počtem udaných nosičů 3,6 milionů. Pro srovnání s kapelou Queen je zajímavé celkové pořadí. 1. Queen "Greates Hits" (5,4 milionů kusů), 2. The Beatles "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" (4,8), 3. Oasis "(What's the Story) Morning Glory" (4,3), 4. Dire Straits "Brothers In Arms" (3,9), 5. Abba "Gold: Greatest Hits" (3,9), 6. Pink Floyd "The Dark Side of the Moon" (3,7), 7. Queen "Greatest Hits II" (3,6), 8. Michael Jackson "Thriller" (3.5), 9. Michael Jackson "Bad" (3.5), 10. Madonna "The Immaculate Collection" (3.3).
Nejdůležitějším živým (i když jen dvacetiminutovým) vystoupením čtveřice Queen bylo účinkování v rámci největšího rockového představení té doby, londýnského koncertu "Live Aid", který byl přímo 13. července 1985 přenášen dvanácti satelity pro 1,6 miliard obyvatel. Výtěžek tohoto projektu, který se současně konal i ve Philadelpii a jenž sledovaly téměř dvě miliardy diváku ze sto sedmdesáti zemí byl věnován hladovějícím v Etiopii. Kvartet Queen svým vynikajícím živým vystoupením naprosto zastínil Paula McCartneyho, Eltona Johna, Davida Bowieho, U2, Dire Straits, Who, Phila Collinse, Erica Claptona, Madonnu, Micka Jaggera, Stinga a další megahvězdy. Účasti na této charitativní akci si kapela Queen konečně vylepšila dosti pošramocenou pověst "chamtivců" ochotných hrát za peníze kdekoliv a "výstředníku" pořádajících "sexuální orgie na ztřeštěných večírcích. Freddie Mercury, jehož nevyhraněná sexualita byla častým námětem kritiky i drbů nabízel tou dobou svoji chlupatou hruď například v nesnesitelně lascivním leopardím oblečku či jen ve kšandách, pózoval v japonském kimonu nebo královském hermelínovém plášti. Po albech "A Kind of Magic" (hudba k filmu Highlander; červen 1986), "Live Magic" (koncertní záznam, prosinec 1986), "The Miracle" (květen 1989), "Queen at the Beeb" (archivní nahrávky ze studia BBC natočené v roce 1973; prosinec 1989) se už začalo veřejně spekulovat o Freddieho podivném zdravotním stavu. Přesto již velmi vyzáblý a zesláblý Freddie Mercury dokázal se skupinou natočit ještě album "Innuendo" (únor 1991), které obsadilo třicátou příčku v USA a první stupeň v Británii. Titulní skladba jako první v kariéře kapely vyskočila přímo na číslo 1. britské hitparády. Například megahit "Bohemian Rhapsody" vstoupil do žebříčku jen jako number 47, skladba "Radio Ga Ga" jako 2. a "I Want It All" jako č. 3.
24. listopadu 1991 byla kolem sedmé hodiny večer ukončená společná kariéra čtyřčlenné "královny", smrtí virem HIV nakaženého Freddie Mercuryho. Pohřeb na který byli pozváni jen ti nejbližší se konal 27. listopadu 1991 v krematoriu West London. O velikonočním pondělí 20. dubna 1992 pak byl na stadiónu Wembley uspořádán ceremoniál k uctění památky Freddie Mercuryho a zvýšení všeobecného povědomí o AIDS, jenž sledovala více než miliarda televizních diváků. Roku 1995 bylo vydáno poslední studiové album této čtveřice "Made in Heaven", které obsahuje i několik vokálních záznamu natočených Mercurym před očekávanou smrtí. Za svoji velice úspěšnou kariéru skupina Queen mnohokrát bodovala ve světových singlových žebříčcích. Na pozice nejvyšší se ve Spojených státech a v Británii dostalo hned několik singlů: "Bohemian Rhapsody" (# 9 USA, # 1 GB, 1975; # 2 USA, # 1 GB, 1991), "Another One Bittes the Dust" (# 1 USA, # 7 GB; 1980), "Under Pressure" (s Davidem Bowiem, # 29 USA, # 1 GB; 1981) a "Innuendo" (# 1 GB; 1991). Nezapomenutelné jsou i světové evergreeny "We Are the Champions" (# 18 USA, # 2 GB; 1977), "Radio Ga-Ga" (# 16 USA; # 2 GB; 1984), "I Want to Break Free" (# 3 GB; 1984), "A Kind Of Magic" (# 3 GB; 1986) a "The Show Must Go On" (# 18 GB; 1991). Odborníci a fajnšmejkři však oceňují daleko značnější část tvorby této nezapomenutelné a nenapodobitelné rockové čtveřice, jež prodala více než 100 miliónů kusů hudebních nosičů.
Brian May a Roger Taylor natočili s chlapeckou skupinou 5ive v polovině roku 2000 novou verzi skladby "We Will Rock You". Po sedmi letech se tak kapele Queen (společně s 5ive) podařilo opět propracovat na první místo britské singlové hitparády. Robbie Williams se dvěma členy Queen, kytaristou Brianem Mayem a bubeníkem Rogerem Taylorem nahrál novou verzi jejich hitu "We Are the Champions", který původně vyšel v roce 1977. Tato skladba je obsažena na soundtracku k filmu "A Knight's Tale". Baskytarista John Deacon se po smrti Freddie Mercuryho nepodílí na znovuoživení legendární kapely a považuje podobné aktivity za nesmyslné, protože podle něj nemůže Mercuryho nikdo nahradit.
14. května 2002 byla v londýnském Dominion Theatre, po pětileté přípravě, zahájená slavnostní premiéra muzikálu "We Will Rock You". Koncept této queenovské hudební záležitosti je založen na futuristické vizi o světě zahlceném globalizaci, jež celé lidstvo nutí poslouchat jen uměle vytvořenou počítačovou hudbu, bez zakázaných "živých" nástrojů. Producenty tohoto počinu jsou dva bývalí aktivní členové skupiny Queen, Brian May a Roger Taylor, plus herec Robert De Niro. 15. června 2003 byla nad vchodem tohoto divadla odhalena osmimetrová postava Freddieho Mercuryho.
Kapela Queen nahrála píseň pro charitativní kompilaci podporující kampaň "46664", vymyšlenou ve prospěch boje proti AIDS na černém kontinentu. Novou skladbu nazvanou "Invincible Hope" doprovází svými vokály bubeník Roger Taylor. Hlavní part je však vysamplovám ze slavných projevů bývalého jihoafrického vůdce Nelsona Mandely. Muzikál skupiny Queen nazvaný "We Will Rock You" měl svoji americkou premiéru v Paris v Las Vegas 16. srpna 2004.
Brian May v polovině prosince 2004 potvrdil, že se členové kapely Queen znovu dali dohromady a v dubnu 2005 odstartují světové turné. Nástupcem Mercuryho se stal Paul Rodgers (ex - Free, Bad Company). Skupina Queen se poprvé před publikem objevila 19. března 2005 na místě Fancourt Hotel and Country Club Estate v Georgii na charitativní akci nazvané "46664 South Africa", kterou z Kapského města pořádal bývalý prezident a proslulý bojovník za lidská práva Nelson Mandela. Číslo tohoto projektu symbolizuje Mandelovo vězeňské číslo, které mu bylo přiděleno během jeho osmnáctiletého trestu. Výtěžek celé akce je věnován na podporu boje proti nemoci AIDS a viru HIV.
Oficiální evropské turné, které zasáhlo 16. dubna 2005 i pražskou Sazka arénu, začalo 30. března v Paříži. Po osmnácti letech se jedná první turné legendární kapely Queen, jež ustala s koncertními aktivitami na konci roku 1986. Zpěváka Paula Rodgerse, zpívajícího kytaristu Briana Maye a bubeníka Rogera Taylora na turné doprovází baskytarista Danny Miranda (od roku 1995 člen Blue Öyster Cult; vystupuje v queenovském muzikálu "We Will Rock You" v Las Vegas), kytarista Jamie Moses a klávesista Spike Edney.
Evropské turné kapely Queen se zpívajícím Paulem Rodgersem bylo zaznamenáno a vyšlo na 2CD, jež se dostalo na prodejní pulty 12. září 2005. Štaci po Evropě Queen a Paul Rodgers ukončili v londýnském Hyde Parku 15. července 2005. Jednalo se o týden odložený koncert, který byl na toto datum přeložen z 8. července, kdy neproběhl kvůli den předtím spáchaným čtyřem teroristickým útokům na Londýn!
Zreformované skupině Queen se zpěvákem Paulem Rodgersem u mikrofonu vyšlo 24. října 2005 koncertní dvojDVD "Return of the Champions". Záznam byl, stejně jako na již vydaném živém 2CD, pořízen 9. května 2005 v Sheffieldu ve vyprodané Hallam Arena. Kromě bombastických hitů kapely Queen bylo v tracklistu pamatováno také na klasické pecky z repertoáru Rodgersových Bad Company ("Can't Get Enough") a Free ("All Right Now"). Jako bonus je na dívídíčku přiložena coververze klasického hitu "Imagine" od Johna Lennona, kterou kapela Queen předvedla 15. července 2005 během vystoupení v londýnském Hyde Parku. Zvuk DVD je namíchán i v systému Dolby Digital 5.1.
Poslední představení muzikálu "We Will Rock You" v londýnském divadle Dominion je po šesti letech naplánováno na říjen 2006. Muzikál s muzikou Queen bude putovat po Británii. Toto představení již měli možnost zhlédnout fanoušci v Austrálii, Španělsku, Rusku, Spojených státech, Japonsku a Německu.
Znovu zrozená kapela Queen začala se zpěvákem Paulem Rodgersem v říjnu 2006 nahrávat nové studiové album.
DISKOGRAFIE:

kompilace

live


Další fotečky Beatles

13. října 2007 v 20:38 | Harrisonka |  The Beatles

Ringo Starr - fotky

13. října 2007 v 20:14 | Harrisonka |  The Beatles

Ringo Starr

13. října 2007 v 20:07 | Harrisonka |  The Beatles
Byl z Beatles nejstarší, narodil se ve čtyřicátém roce po půlnoci v domku čp. 9 v Madynově ulici v Dingle, jedné z nejchudších liverpoolských čtvrtí poblíž přístavu; právě tam se už v roce 1936 nastěhovali novomanželé Richard Starkey a Elsie Gleaveová, pekárenští dělníci. Válečné miminko, navěky jedináček, v krabici od sardinek - stejný pach, tytéž rozměry - si nijak extra nežilo. Poporodní spánek maminky začalo rušit kvílení poplašných sirén, to na Liverpool začaly padat první německé bomby. Ačkoli mu byly teprve tři, rodiče se rozvedli - svého otce pak malý Ríša a teenager Ritchie viděl už jen třikrát v životě; Ringo nikdy. "Když prší, nemám si s kým povídat," šišlal smutně v pěti letech. Měl prý krásné velké modré oči. A tak začal chodit do školy a máma zase do práce. Asi za rok dostal zánět slepého střeva, po dvou operacích a celém roku v nemocnici se zas vrátil do lavice. Ani předtím nebyl v učení nijak bystrý, teď byl však beznadějně pozadu. Nenáviděl doučování od chytřejších spolužaček a cibuli, zato v sedmi letech kradl v obchodním domě a miloval fotbalový klub Arsenal. První hudbu, kterou slyšel, vyluzoval na foukací harmoniku jistý pan Lester, nápadník jeho babičky. Když mu bylo jedenáct, přijali ho na jakýsi druh naší střední všeobecně vzdělávací školy, což ho tedy opravdu nebavilo. Z hudební výchovy propadal, prý mu šlo drama. Zato se skamarádil s novým matčiným přítelem, dekoratérem a příležitostným malířem Harrym Gravesem z Londýna. "Jen se, mami, zase vdej," řekl jí v dubnu 1953, když mu táhlo na třináct. Posmrkával a škrábalo ho v krku, což nebylo dojetím, ale počínajícím velmi komplikovaným zápalem plic. Když přišel z nemocnice, bylo mu patnáct - dva rozhodující roky v životě mladého muže strávil ve špitále, což byl zároveň i konec jeho více než formální školní docházky. Ve škole v Dingle Vale si na něj už nikdo nepamatoval (jen o pár let později tam u příležitosti dne otevřených dveří odhalí pamětní desku žáka Ringa Starra). Začal si hledat práci, jenže z jedné strany nesměl nosit nic těžkého, z druhé ho limitovalo jen to nejzákladnější vzdělání. Nakonec se stal instalatérským učněm. Bylo mu sedmnáct, byl malý, slabý a ne moc chytrý.

"Ringo poprvé bubnoval, až když si koupil první soupravu," tvrdí jeho životopisec. "V nemocnici jsem z dlouhé chvíle bubnoval na noční stolek," trumfuje Ringo. "A abychom se tam moc nenudili, chodila k nám jednou týdně hudební skupina. Jeden z muzikantů měl na papíře namalované velké noty - zelené, žluté, červené. Když ukázal na červený puntík, ozval se velký buben, žlutá nota znamenala činel ..." Bicí souprava. První buben si Richard Starkey koupil v šestnácti, paličky si tehdejší truhlář vyřezal z polínka. Pak přidal soupravu z placatých (činely) a hlubokých (tom-tomy) plechovek a plechu (malý buben). "Bubnovat jsem moc neuměl, jen jsem do toho bouchal." První opravdovou bicí soupravu za dvanáct liber dostal od nevlastního otce v lednu 1958. Už v únoru začal vypomáhat v kapele Eddie Clayton Skiffle; kluci ze sousedství hrávali pro dělníky ve fabrice o polední přestávce. Ačkoli na tom moc nezáleželo, Ritchie cítil, že nedrží rytmus. Jednoho dne si doma v ložnici sedl za bicí a ambiciózně si slíbil, že bude denně cvičit. Po několika minutách ho sousedi hlasitě posílali pryč. "Od toho dne jsem už nikdy necvičil: jediným tréninkem bylo hraní s kapelou na pódiu," doznal se o třicet let později v respektovaném odborném časopise Moderní bubeník. Přes angažmá v několika dalších skifflových kapelách, které byly jakousi britskou obdobou amerických rock'n'rollových, se Ritchie v roce 1959 připojil k místní docela věhlasné partě Rory Storm And The Hurricanes. Měli červená saka a sezónní angažmá v prázdninovém letovisku Butlin's s celkem slušným příjmem; Starkey dal vale zaměstnání a brzy i svému jménu. Už před tím mu sem tam někdo řekl "Rings" - ve dvaceti letech nosil čtyři nepřehlédnutelné prstýnky, ve skladbě Starr Time hrál zase sólo na bicí. A pak se to nějak spojilo a zkomolilo. Jedenadvacáté narozeniny oslavil Ringo v kruhu spřátelených liverpoolských kapel Gerry And The Peacemakers a Big Three, Beatles nepřišli, Ringo se s nimi ještě neznal a oni byli z jiné části Liverpoolu. Potkali se až v Hamburku, Ringo byl relativně slavnější - měl vlastní byt, třicet liber týdně a auto. Beatles často dělali Rorymu Stormovi předkapelu. Ve skutečnosti byli jedinými z celého Liverpoolu, které Ringo s chutí poslouchal. "Už tehdy byli velmi dobří." Podle našich zvyků svolává bubeníček hochy, tady to bylo naopak. Jednoho dne ráno zaklepal na dveře manažer Beatles Brian Epstein, jestli by si Ringo nezahrál odpoledne s Beatles v liverpoolském Cavern Club, v Jeskyni. "Jen co vstanu z postele," zaradoval se prý Ringo. První společný koncert s Beatles Ringo nehrál v Jeskyni, ale už o den dřív, 18. srpna 1962 v sálku Hulme Hall v Port Sunlight. Ringovo angažmá však nebylo ještě definitivní. Dívky v publiku předchozího bubeníka Beatles Peta Besta zbožňovaly, manažer Ep-stein postrádal u Ringa víc osobnosti a ostatně ani Ringo neměl úplně jasno - King Size Taylor mu nabídl dvacet liber týdně, Beatles konečně přihodili pět navíc. "Tak jsem k nim šel nastálo."
Ringo Starr se stal členem Beatles oficiálně 1. září 1962. Tři dny poté odjeli liverpoolští Beatles do londýnských studií natáčet svůj první singl Love Me Do. Ringo se tam dostal do svízelné situace, která jako by předznamenala jeho postavení v rámci kapely. Po několika zkouškách producent George Martin zavolal zkušeného studiového bubeníka Andyho Whitea; Ringovi dal do ruky tamburínu a poslal ho hodně dozadu. "Bylo mi hrozně, ale od té doby jsem už hrál na všech písničkách Beatles snad kromě Back In The USSR a nějakých skladeb z Abbey Road, kde bubnoval Paul. Říkali mi, že hraju 'srandovní doprovod' 'blbým stylem' a 'blbý výplňky' takovým 'blbým beglajtem' - nepoznali, že je to můj styl," bránil se Ringo ještě v době, kdy byl v amerických studiích dáván za vzor takovým bubenickým mistrům, jako Jim Keltner. Když dnes s třicetiletým odstupem měříme Ringovu roli v Beatles, je zřejmé, že byla mnohem důležitější, než si tehdy všichni včetně něj dovedli představit. Vždyť beatlemanie nebyla zdaleka jen o hudbě; kdykoli bylo potřeba zdůraznit pro kapelu tak pověstnou image rošťáckých, hravých, lehce odrzlých, ale vlastně docela bezelstných kluků, byl Ringo vždy jakoby proti své vůli postrčen do popředí. Při rozhovorech, v reklamích "klipech", ale hlavně ve filmech. Vedle už zmíněné chaplinovské kreace v Perném dni byl roztržitým antihrdinou dalšího beatlesáckého filmu Help! a je nezbytné znovu připomenout animovaného Ringa ze Žluté ponorky, když se slovy "Mám v kapse díru," vytáhne z kalhot jakousi černou placku. S písničkami to bylo horší, v lepším případě mu John prý pustil nějakou desku a lapidárně řekl: "Tak asi takhle." "Ale vždyť tam hrajou dva bubeníci," špitl Ringo spíš pro sebe. Sem tam mu nechal Lennon s McCartneym nazpívat nějakou písničku, kterou zvládl rozsahem a jejíž nálada odpovídala jeho výrazu. Což byly hlavně do country laděné skladby - například Act Naturally, Boys, a pak With A Little Help From My Friends, která se stala jakýmsi Ringovým malinko hořkým vyznáním: "... a když vypadnu z rytmu, přátelé mi trošku pomohou." Jeho skladatelské pokusy zůstávaly ve stínu ostatních, a tím pádem v šuplíku - povedlo se mu Don't Pass Me By z Bílého dvojalba, a především Octopus's Garden, Zahrada chobotnic. To bylo tak: Ringo si prý na Sardinii na lodi objednal rybu a hranolky. Když mu přinesli chobotnici, rozčilil se: "Jak někdo může jíst chapadla - to přece není ryba." Kapitán mu pak vyprávěl o chobotnicích, jak pod hladinou sbírají kamínky a plíšky a z toho si budují takové zahrádky. A Ringo měl v tu chvíli pocit, že by se nejraději do takové ukryl. Rozpad kapely byl totiž na spadnutí. Ačkoli kapela stále vydávala nové desky, duch kamarádství, pospolitosti se z ní vytrácel. Vždycky byli čtyři a najednou byl každý sám. Když Ringo na dva týdny kapelu opustil, zašel za Johnem: "Odcházím z kapely, vy tři jste jako jeden a já jsem mimo." - "A já myslel, že jste to vy tři," odpověděl Lennon. A stejná situace se opakovala u Paula: "Já bych řekl, že jste to naopak vy tři." Jak u blbých. Beatles pak dotočili Bílé dvojalbum, vypjali se k Abbey Road, společně nestihli ohlídat Let It Be, ve skutečnosti se však rozešli už tehdy, když si Ringo odjel "větrat hlavu" na Sardinii, protože se přestali mít rádi.

Když pak 10. dubna 1970 "velká věc" praskla oficiálně, ti tři ostatní jen pokračovali na vlastní pěst, což stejně dělali dobré dva roky před tím. Ringo se však cítil "úplně ztracený". Sedl si a nedovedl pochopit, co s ním teď bude. Měl sice za sebou docela úspěšnou roli ve filmu Candy a v sedmdesátém roce si zahrál v Kouzelných vánocích po boku samotného Petera Sellerse, ale ohledně hudby nevěděl kudy dál. "Pak jsem usoudil, že něco dělat musím, a dal jsem dohromady písničky, které jsem si hrával doma na mejdanech, hlavně šlágry ze čtyřicátých let - třeba Night And Day nebo Stardust, a tak vzniklo (v produkci George Martina!) mé první sólové album Sentimental Journey. Jednak jsem se tím sám postavil na nohy a taky jsem měl dárek pro maminku." Současně vypomáhal při natáčení Harrisonovi, tam se seznámil s producentem Peterem Drakem. V autě mu pouštěl své milované country. "A proč teda nenatočíš countryovou desku?" - "Nechce se mi bydlet půl roku v Nashvillu," namítal Ringo, zblblý tím, jak dlouho se točila alba Beatles. "Blázníš, s Dylanem jsme byli hotoví za dva dny." Country album Beaucoups Of Blues (1970) bylo nahráno za tři dny - Ringovi přece jen chvíli trvalo, než se rozhýbal. Zde je potřeba podotknout, že obě alba měla slušný komerční úspěch. Navíc Ringo tehdy (v produkci George Harrisona) dobyl singlové hitparády písničkami It Don't Come Easy (výbornou živou verzi předvedl na trojalbu se záznamem Koncertu pro Bangladéš) a Back Off Boogaloo; chytlavé dusavé boogie došplhalo v Anglii až na druhou příčku. V roce 1973 se vydal do Ameriky na ceremoniál cen Grammy. "Když už tam budu, mohl bych zase něco v Nashvillu ..." - "A proč ne v Los Angeles?" nabídl kamarád a producent Richard Perry. Za dva týdny bylo album Ringo (1973) na světě, jak s uděláním se v ten čas v hlavním městě show businessu porůznu pohyboval George, Paul i John. Ani jeden z nich neodmítl přispět, a tak se Ringovi splnil sen - být zas s kámoši (alespoň na desce) pohromadě. Svatoplukovy pruty, úspěch byl obrovský. Dodnes i to nejkomerčnější rádio občas zahraje ironicky nostalgickou, a především velmi zpěvnou hříčku You're Sixteen, tenkrát se však nejvíc prosadila hybná skladba Photograph, Ringovo vyznání jeho dávné vášni (ostatně v té době býval pravidelně viděn na koncertech glamrockové kapely T. Rex s kamerou v ruce - točil a režíroval film Born To Boogie o jejich zpěvákovi Marku Bolanovi). Kamarádi z kapely (a taky Elton John) mu ještě pomohli na dalším albu Goodnight Vienna (1974); šlehačkou na této kávě, tak ostře kontrastující s vrcholnou oblibou hard rocku, byla Ringova interpretace letité písně Platters Only You. Deska byla zároveň prvním (a na dlouhou dobu posledním) vrcholem sólové kariéry Ringa Starra.
The Beatles se vrátili; opět ve studiu Abbey Road. Po čtvrt století od svého oficiálního rozpadu spolu připravují projekt The Beatles Anthology. Jen ten čtvrtý muž vpravo není John Lennon, ale producent stejně slavný jako liverpoolská kapela - Sir George Martin. - Foto ČTK/AP " V roce 1975, v době, když se jim narodilo třetí dítě, se rozvedli s Maureen Coxovou, s níž se seznámil ještě v liverpoolské Jeskyni (a hned si ji pro jistotu vzal). V roce 1969 na tohle téma Ringo žertoval exkluzivně pro Mladý svět: "Ano, můj syn se jmenuje Zak, až se mi narodí holčička, bude se jmenovat Skola." Čert ví, jak to u nich doma chodilo. Jeho hudební dráha šla od deseti k pěti a pak i dál. Dalšími alby (Rotorgravue; 1976, Ringo The 4th; 1977 a Bad Boy; 1978) Ringo jen rozmělňoval onu úspěšnou retro polohu, písně navíc postrádaly ten přitažlivý melancholický odér a sám Ringo ze všeho nejvíc chuť do života; při automobilové nehodě v roce 1980 měl hodně namále. Z nejhoršího se dostal díky filmu. Krom dvou zmíněných měl do té doby na svém kontě biografy nejrůznějších žánrů: Blindman (1971) zappovskou šílenou podívanou 200 motelů, ale také kýčovitou Lisztomanii z roku 1975. V roce 1981 se při natáčení filmu Caveman seznámil s herečkou Barbarou Bachovou; rychlý sňatek a další děti mu vlily novou krev do žil. Ringovi bylo přes čtyřicet, prošel si krizí středního věku, prodělal několik překvapivě úspěšných protialkoholních kúr a začal to zase zkoušet s písničkami. Obě alba, která natočil v osmdesátých letech, Stop And Smell The Roses (1981) a Old Wave (1983), byla naneštěstí tak špatná, že nebyla ani odvarem z Ringových nejlepších písní - jen karikaturou tak zmršenou, že dokonce nenašla amerického distributora. A tak Ringo Starr, bubeník nejslavnější kapely na světě, začal v televizi číst dětem večerníčky (Thomas The Tank Engine), hrál dokonce v TV adaptaci slavné Alenky v říši divů. Zkrátka Hajaja. Jenže život šel podle té písně o přátelích, kteří trošku pomohou. A hned na počátku roku 1989 se Ringo postavil do čela vyloženě koncertního projektu All Starr Band, kde se v jakémsi dobrovolném sdružení střídala řada špičkových muzikantů - Peter Frampton, Joe Walsh z Eagels, Dr. John, Billy Preston, Ringův letitý kamarád, bubeník Jim Keltner, ale také Springsteenův saxofonista Clarence Clemons. Navzdory věku mladicky odvázané koncerty byly zaznamenány na albu Ringo Starr And His All Starr Band a Live At Montreux, na kterém s Ringem spolupracoval dokonce sám věhlasný aranžér Quincy Jones. Ještě v roce 1998 objížděl svět s hvězdným obsazením svého bandu (Jack Bruce, Garry Brooker, Joe Walsh), dostal se dokonce až do Moskvy, kde skvěle zazpíval prehistorické Love Me Do. Sem tam přidával nové písničky z chystaného alba Vertical Man (1998), dosud nejspíš nejsilnější sólové desky. Výtečné skladby v čele s obehrávaným, a přece stále svěžím popěvkem La De Da vrátily Ringa Starra mávnutím proutku do první ligy. Asi největší zásluhy patří Ringovým spoluautorům většiny skladeb Marku Hudsonovi a Deanu Garkalovi. Jak už je ovšem Ringovým dobrým zvykem, neobešlo se to bez pomoci přátel (Brian Wilson z Beach Boys, Tom Petty, ale také metalový Ozzy Osbourne či Steven Tyler z Aerosmith), včetně té nejmladší generace (Alanis Morissettové). Ani Paul McCartney a George Harrison neodepřeli. A John Lennon? Ten věděl už před lety, že Ringův talent "jednou musí vyjít na světlo. Něco v něm září, jenže jak se toho chceš dotknout, tak to zmizí." Jako by si svou hvězdičku, star, Ringo schovával v kapse.
Ringo se narodil časně zrána 7. července 1940 v malém domku v chudé dělnické liverpoolské čtvrti Dingle. Jeho otec Richard Starkey byl pekařský dělník, matka Elsie Gleave jeho spolupracovnice. Když byly Ringovi tři roky, otec opustil matku. Protože neměli peníze, museli se odstěhovat do ještě menšího domku v Admiral Grove. Ringo v té době trávil většinu času u babiček nebo u sousedů, protože jeho matka pracovala jako servírka. V šesti letech Ringovi prasklo slepé střevo a vzápětí dostal zánět pobřišnice a ocitl se na deset týdnů v komatu. Do školy se vrátil až po roce a učení těžko doháněl. Na jaře 1953 se Elsie provdala za Harryho Gravese, kterého si Ringo okamžitě oblíbil. Téhož roku začal chodit do střední školy. V zimě nastydl, dostal zánět pohrudnice a lékaři zjistili i nález na plicích. Celé dva roky strávil v dětském sanatoriu ve Wirralu. Tam si poprvé zahrál s ústavním orchestrem na bubny. Kromě hudby ho pobyty v nemocnicích poznamenaly na celý život i zdravotně. Ringo začal být alergický na různé druhy potravin.
Po návratu ze sanatoria přijal Ritchie, jak mu tehdy všichni říkali, místo poslíčka na dráze. Poté dělal barmana na lodi mezi Liverpoolem a Severním Walesem. Když ho vyhodili, otčím mu sehnal místo truhlářského učedníka. "Byla to ruční práce a všichni mi říkali: Když budeš mít nějaký řemeslo, budeš OK." V truhlárně se spřátelil s Eddie Milesem, se kterým v roce 1957 založili skifflovou skupinu a hrávali na večírcích a slavnostech v okolí. V roce 1959 začal už pod jménem Ringo Starr hrát ve skupině Raving Texans. Zakrátko ho přijal do své skupiny Rory Storm, kde ho v říjnu 1960 v Hamburku poznali i Beatles. K nim přišel na místo bubeníka Pete Besta 16. srpna 1962.
Jakákoli tvrzení nezmění nic na faktu, že Ringo byl jakýmsi tmelícím prvkem ve skupině. Snažil se s každým vycházet dobře, často urovnával hádky a spory ostatních. I po rozpadu Beatles o něm jeho bývalí spoluhráči hovořili jen v dobrém. Už v roce 1969 mu Paul McCartney poslal pohlednici s textem: "You are the greatest drummer in the world. Really." Jako svůj vzor ho jmenuje mnoho novodobých rockových bubeníků, zejména Dave Grohl z Nirvany, Liberty DeVitto ze skupiny Billyho Joela, Phil Collins nebo Mike Portnoy z Dream Theater.
Ačkoli Ringo není dobrým zpěvákem, po rozpadu Beatles se vrhl na vydávání desek, které však nebyly úspěšné. Jako vynikajícího bubeníka jej však i v dalších letech vyhledávaly osobnosti rockového světa včetně jeho bývalých spoluhráčů. Ze všech čtyř se právě on přiblížil nejvíce možnosti přivést všechny čtyři ex-Beatles dohromady, neboť John, Paul a George přispěli na jeho album hitů z roku 1973 s názvem Ringo. Jeho neúspěchy jako zpěváka mu vynahradila filmová kariéra. Kromě herectví debutoval jako režisér dokumentárním filmem Born to boogie o skupině T. Rex.
V polovině sedmdesátých let se rozešel s Maureen Coxovou, se kterou měli svatbu 11. února 1965 a také tři děti, Zaka, Jasona a Lee. Od Lennonových odkoupil jejich vilu v londýnském Tittenhurst Parku a žil ve společnosti atraktivních hereček a modelek v Anglii, Monaku, New Yorku a v Kalifornii. V roce 1980 se oženil s herečkou Barbarou Bachovou, kterou potkal při natáčení filmu Caveman. S příchodem osmdesátých let Ringo upadl do zapomnění, aby se čas od času objevil na společenských stránkách jako host televizních show a vypravěč televizních pořadů pro děti. Jako jediný ex-Beatle se objevil v reklamě, když propagoval v USA značkovou vodku. Svoji tvář propůjčil také propagaci jablečného džusu v Japonsku nebo síti restaurací Pizza Hut.

Paul McCartney - fotogalerie

13. října 2007 v 19:49 | Harrisonka |  The Beatles
Paul - nyní už Sir
Paule, co ta cigareta?!
HIT NA TENTO TÝDEN: THE WHO - MY GENERATION